Ve štvrtok bylo tak pekně a mali zme zo Svetluškou taký pocit, že sme tlstí, že sme až vyšli ven – na môj návrh iba v korčulích, bo kdo by sa chcal tahat s botami, hej? – sportovať a poznávat krajinu. Tu zpočátku tvoril hlavně štadión a paneláky.

Když jsme se pak po 15 minutách opět šťastně shledali, vydali jsme se směr Medlánky, protože za dálnicí to nepoznám a nemají tam žádné spoje, o kterých bych věděl, že opravdu jezdí (prozkoumat – ok, Soběsice s busem, takže může být).

Bylo hezky, měl jsem Luckyno tílko, lidé úhýbali a auta brzdila včas. Vše dokonalé =). Na polní cestě kol medláneckých zahrádek jsme si hezky zabrzdili a zadrnčeli, v druhé části mi pak někde odpadla část šroubu a s ním i dočasně 4. kolečko, takže teď jezdím a brzdím převážně na dobrou víru v to, že to neupadne. Ale točí se to a to je skvělé =).

Celkem jsem najeli 12,2 km a přitom jsme ještě moc stoupali do kopce. Oproti minulým 4 km skvělý výkon :-).

• před Medlánky a polní cestu k Zoo
• cesta šalinou
• z Veveří domů

Fotek moc není, jelikož jsem neměl ani jednu baterku moc nabitou, protože jsem nepořádný, nemám nabíječku a nemám přehled, kde co a jak, proto ještě dneska musím mj. hrozně moc uklidit =).

Galerie na rajčeti

Tam sa mal konať akýsi koncert pre piano a husle. U hlavní budovy hudebnej fakulty som sa spytal, kte že to ako je a zopar minut už som vchádzal bez klepanie (!) na luxusnej balkon v Besedovemu domu.

Ta luxusná hudba, ktoru som mohol slyšať predtym, to nebolo iba tak. Sice v pregrame bylo piano a husle, ale mojej oči zapomeli přečitať to “Moravskej orchester” nad tým. Tož som byl prijamně (a aj emočne) prekvapený, že takéto pecky som ešťa neviděl. Od čtvrť na osem do necelej jednadvacatej hodiny som žasol a byl jednou na velkej, kte som sa zoznamil s tvrdym toaletným papierom a neexistujacím mýdlom.

Trochu ma zkamal jeden pan pod námi, ktorý nejspíš svojej priatelke maval neustále před obličejom letákom, aby ju zchladil. Vypadal ako chudák, ona ako barbina, tož aképak copak, až som smutně cítil, ako ho zneuživá, hej. Tož som sa vidal k Terču, kde ma mal čakať FIT v takmer plnej zbroji a již společensky nality. Zašol som si kupiť Golfa za triceťosem koron a postiženu trojku som vyrazil do Technoligickejho parku. Byl odtamdu nadhernej viahled, čo bych Vám to nepovidal.

Do Terča som dorazil nieco po půl desátej, takže tak akorát. Hned som zakempil u poolu a Straikiho a toho druhého (prepač, nepametám si po takých kalbách veškerých nových mon; edit: Jarčec s č č č čč ččččč). Straiky mal vesele na půl černě namalovanu tvár, ktorá zejména vynikla, keď mi podfukně drtil ruky při páce, ale o tom neskor.

Pomalu som přebral štafetu u poolu a postupňo zval takmer všetkých na nieaků tu partičku. Pri tom mi hrdlo chladila litrouva Kofola, ktoru jsem mohol milovať za puhých dvaceť osem koren. To na Terči taktiež lubim. Pan mi ju teda nechtěl nejdřuv predať, pretože som mal gaj culik na prednej straně hlavy, ale nakonac se nechal uchlácholiť. Takto som ich postupně vybojoval za večiar troch.

Padajucie gule nám naštěstie ako minule nikto nepočial, takže zme mohli hráť ako blázni, což nás spieše krotilo, hej? Hlavnie som si hezky zahrol s Honzou, aka Plešikem, bo se tak volá, ale plešaty neije. S nim bola dobrá prča, bo jsem jeho otázky neustale prerušoval mým “high five” a uťekom do pryč. “High five” jsem za večer vyslovil minimálně padesiatkrat a to hovorim iba o jeho čistej forme.

Zejména Karinku malinku (zkušal som jej velikosť a hroznia ma z toho bolelia zaďa, je to chuďák) som zdravil stylom “high five”, “middle five” a “low five” pokaždej, keď som ju 15 minut neviďol. S polem a Blurem zme aj klasicky zabasnili. Teda zpočiatku, hej? Pak so ta zvrhlo v “mškání” (vymyslel Blur!). To se neskor robilo tak, že to byl rým za každým riadkom našej zdanlive nekonečnej basně. Později se z něj odvodilo “mškání”, “mškej” a “mškáme”, “mšoukám” apod. Na můj popud postupně vznikla aj slova ako “mšoula”, “mšoulinka”, “taťka mšoula”, “mšoulov”, “mšoulčata” apod. Tato slova výborně zapadala do vetšiny piasničok, ktorých zmo pak zpivali na juboxov.

Ale aj tak to nemá nič s dočinieniem “high five manie”. Zejména Ondush je v nie pravý skiller, hej!
Čo všetko zme s tým nakombili? A pametám si?

• high five
• very high five (ruka sa dá opravdu vysoko)
• middle five (u pasu)
• low five (u kolen)
• mirror five (oba opačnu ruku, ako proti zrcadle; lze aj doma proti zrcadle)
• fist five (pesťou, resp. kluby)
• kolko je hodin fist five (to sa spytate pola, on za pozrie na hodinky, čimž neviedomky urobie pesť a do něj rychle buchnete)
• udner the leg five (data ruku pod nohu)
• under the two legs five (ohnete se ako pod sebe, až za sebe a tam oběma placnete)
• leg five (dolňou části boty)
• back leg five (to samé, iba zády k sobě)
• random five (zády k sobě a hledáta se)
• ear five (uchem)
• double ear five (obema uchmy)
• forehead five (čeliom)
• kde su všeci five (řeknete “kde su všeci”)
• ground five (ruku dáte až na zem)
• lol high five (keď je nieč lol)
• rofl high five (keď je niečo rofl)
• já jedem high five (řeknete “já jedem”)
• kto počural Fergie kalhoty high five (řeknete “kdo počural Fergie kalhoty high five)
• gey five (keď sa pritom objimate s Odrushem, ktorý mňa však luxusně podepriel, že som si hezky odpočinul, thx)
• ble five (když ležite na tráve, ruku máte nad sebou a rikáte ble)
• Míša high five (keď je tam ta nová Míša a plácnete si s ní)
• Plešiz high five (high five s Plešizem)
• idem močiť high five (keď idete močiť)
• som dement high five (keď mi niekto povie, že som dement a já chci jeho velkolepý objov oslaviť)
• mš hight five (kombinace dvou demencie)
• mobile call high five (keď tou druhou rukou volate)
• overmobile hypotetic high five (se Straikim na telefonu)
• …kotel ostatných, ktoré můj mozok už z krátkodobej paměti naštěstí vypusťol :-)

A čo bylo dál? S Pajusem som si zatančil tango, s Ondrushem som čestně vyhrál paku, se Straikim ji nečestně prohrál, ale bol napitý, takže se to napočitalo, to podvádzanie. Jezdil som s autičkom. Plešiz sa ma stála pýtal, prečo nepijem, tak že som abstinent (dementné otázky, hej?). A na to že prečo, tak pretože som hustý. Už aspoň ednoho zná, jak som vyinvestigoval. Aj zme dobře zatančili a zazpievali na ten jubox, čo tam bežel. Karinka a Pojir mi neustále rozepinali košilu, až se im to jednu povedlo a od tej doby som prohrál. Taká potupa, nechápem. Dalšim hitom aj bylo “tlesk-plác-tlesk-plác-tlesk-doubleplác” na speed apod.

Tož pak zme se asi v jednu zbalili a išli. Stoosemdesať koron za bilec mi Plešiz sponzorovla svou pajdou, za což mu vela ďakujem. Vyšli zme ven, Straiky, ktory byl najviac dodrbaný (hodně aj Blur, ako polo potvrdil) doprovodil Pojira a Karinku malinku domov. Eště som mu tak desať minut volal a pak už snad spí a dobro došel. Beercooler som mu vzal, tak dopohody snaď. Do toho eště chudinka Ferginka kašlala :-(. Aj za stromom, za ktorým mizelo ludie.

Za hodinu zme sa dostali na sto metrou vzdálenu smyčku devadesať devitíky, hej. Ktoru odjela prvá polovica. Druhá šla pre niaké veci na mistej koleije. S polem jsme zme vybehli 8 pater (“8 pater high five”), po krotých se složil do pózy “mořská víla”. Za dalších 30 minuť už zme čekali na druhý rojezď a to v pol čtvrtej. V malej skupince pati chalanov zme zaimprovizovali par Horkýžov slýžov, Stand by you, Skákal pes tuc tuc ft. Mc Necka & Mc Schmutzka, Pásli ouve valaši a jiné nepojmenovanej hovadinhy.

Surf z kolejí až do hlavního prístavu sa odehrál bez prdnutejho kajaku a dokonce zme mali aj sekretárku. No a tým bych asi zkončil. Krásnie svietanie, c’est ca :-) FIT rulez!

Jak by řekl Slovik.cz, “Ignis Brunensis“. Tím se tedy vysvětluje poslední otázka kolem této úžasné akce, která se uskutečnila mezi 22. 5. a 7. 6. v Brně. Tentokrát měla pouze celoevropská (Japonci zůstali doma :-() soutěž ve ohňostrojích unikátní podmínky na pozorování a to díky téměř vypuštěné přehradě. Nebudu Vás cpát fakty, kdy byla vypouštěna naposledky, ale bylo na čase. Navíc přišlo více lidí než minule, tedy přesně 1 574 000 (těmi posledními nulami určitě blafují)…

…kteréžto číslo bylo spočteno poctivými brigádníky (viděl jsem je!). Ti bedlivě sledovali přijížděvší a odjížděvší šaliny a zapisovali počet plných normošalin do svých poznámníčků.

A teď co to je doopravdy

Kdyby oficální název zněl “Největší sraz opilých lidí v ČR”, byl by možná mnohem výstižnější, proto krom fotografů, rodinných skupin, pořadatelů a abstinentů, jenž dohromady zastupovali menší třetinu, tam nikdo jiný nebyl. A na to vemte jed :-). Více opilích lidí jsem vživotě neviděl (a to byla tma) a minimálně do příštího roku neuvidím, tedy pokud se omylem nedostanu někam, kde bude více jak 120 000 opilích lidí.

Ani pojmenování “Brněnská Matějská pouť” není zcela mimo mísu, protože tolik mašinek jsem neviděl, stejně jako těch opilců. Od běžných za 50 Kč po tu nejdražší za 150 Kč. Bohužel nikdo ani na jednom z ohňostrojů neměl dostatečné množství peněz či koulí pro realizaci aspoň té za pajdu. Ono technika není všechno, jak říkal jeden fiktivní zvukař, kterému se zabila manželka (skutečně fiktivní).

Jaké to bylo?

Když mi bylo asi 13/14, chtěl jsem si udělat na Silvestra pořádný ohňostroj se vším všudy, což v té době znamenalo co nejvíc rachejtlí za hodně pěnez, tak jsem nasmolil nevímjak pyrotechnické zboží za zhruba 900 Kč plus nějaké to pod stromeček. Rodina mě pak osudový večer hrozně plašila, že to nestihnu vystřílet a že budu muset přestat, protože ostatní už taky přestanou, tak abych jako nerušil noční klid. To jsem byl ještě malý a hlavně hloupý, tak jsem střílel rachejtli za rachejtlí a po 20 minutách jsem měl nulový zážitek a oškrtaný palec.

Dnešní doba je naštěstí jiná a tento rok byl poprvé použit tzv. “one-click” systém. Kdyby byl tenhle systém tehdy v roce 2002 už na světě, stačilo by naprogramovat, pospojovat, stisknout a jít se koukat. A tak jsem si konečn zažil svůj vysněný ohňostroj, a to hned několikrát. Lepší už nikdy nic nebude (až v Japonsku), což je možná trochu na škodu, ale protože nejsem ohňostrojový-person, tak k přilepšení :-).

Ve zkratce/heslovitě: naprostá bomba, dynamičnost, rány, intenzita světla na obloze, přístupnost chudým studentům, preciznost, hudební doprovod Kiss Hády (zejména vypichuji 2 * užitý Superman theme) naladitelný na Straikiho mobilu, zakoupený turek (turecký med) a perníkové srdce, trocha sportu, zpěv v šalině o sexuálním zprznění Mlynářovi dcery a další unikátní sociální služby.
Jo a nejlepší bylo 30. 5. Rakousko – silně dynamické a s hustými rachejtlemi ve tvaru srdíčka a krychle :-).

Odkud a kam a kde a proč pozorovat

Dle Schmutzkovy teorie šetření času stačí vyjet mezi 22:00 a 22:10 (spousta hloupých lidí už v 21, čímž si ohňostroj otráví ) z Hlavního nádraží šalinou 1/P1 směr tam-kam-jede-nejvíc-lidí, dále vystoupit na zastávce s poznávacím znakem hodně-lidí-vystoupí, jít ze zastávky hned doleva nahoru tou pěšinkou, ne s většinou jako ovce! Pak ještě pěšinkou, zahnout za první les (ne ten u zastávky) vpravo, pak 50 m, zahnout doleva dolů v šeru hůře viditelnou pěšinkou, utíkat jak blázen přespole poloplné poloopilých lidí, přes les rovně, tam se na chvílu napojit na hlavní proud lidí, který Vás nasměruje (vy běžíte vlevo na kraji, kde je minimum překážecích živých sloupů) k břehu přehrady. Tam se asi 3 minuty proplétáte, než dojdete k vodě. U ní jadete vhodné místo cca 2 m od vody bez fotografů za Vámi a můžete se kochat :-). Podováme s foťákem nastaveným na režim “ohňostroj”, nebo uzávěrkou 1/30 (už nevím, ale malou stě) a stativem. Dobrou chuť.

Nebo se Vám při třetím ohňostroji stane, že jedna z šalin zkolabuje zhruba 6 zastávek před cílem, Vy musíte běžet 400 m na bus a i tak přiběhnete o 12 minut pozdějc. Aspoň že v té šalině byl ten “amík” :-).

V případě přehrady je ještě nutno dodat, že je velmi důležité pokaždé měnit polohu. Doporučuji jednou na pravém rohu mysu (ne zcela regulérního) z pohledu k ohňostroji, což je typické výbuchy s krátkou dobou toku zvuku a silně intenzivním světlem. Podruhé jít kousek s ovcemi a pak vpravo nahoru na nějaký kopec. Opět co nejblíže ohňostroji na hranu té hory, což bude typické výskytem velkého množství světýlek ve vodní hladině. A na třetí a čtvrté navštívení doporučuji trochu improvizovat, vyrazit třeba o 20 minut později dříve, a jít na úplně druhou stranu přehrady, ergo sledovat vše zezadu. Nebo si vzít plavky a sledovat vše co nejblíže z vodního prostředí. Ba dokonce si vzít podvodní brýle, podvodní dýchací trubičku a podvodit se pohledu na ohňostroj před vodní hladinu.

Pokud jde o Denisovy sady, tak jít na nějaký most u Hlavního nádraží (to ještě nemám tak očekováné, bo to bylo jen jednou a stihl jsem to akorát na 2 minuty). A co se Špilberku týče, tak dole na Čáře, či přímo u Altánku u Špilberku. Možno aj Starý pivovar není na škodu. Rozhodně ne Kraví hora. Možná je odtamtud dobrý výhled (pokud Vás někdo ochotně správně navede, nebo pro Vás dokonce zajde, že), ale rachejtle jsou malé, navíc daleko, takže výbuch má zpoždění 6 s (první ohňostroj, kde si toho lze všimnout; nevím proč, ale máme v Brně nějaký pomalý vzduch asi), což je pro mozek bez asociace se světelným efektem opravdu k ničemu.

Zajímavé odkazy a mé fotogalerie

• Info o návštěvnosti ohňostrojků
• Výsledky celé soutěže
• Fotosoutěž (do 31. srpna 2009)
• 22. 5. 2009 – Tanec draka (Špilberk)
• 27. 5. 2009 – Zápas pekla s nebem (Španělsko)
• 30. 5. 2009 – Nebe a peklo (Rakousko)
• 31. 5. 2009 – Intermezzo na Špilberku
• 3. 6. 2009 – Velký třest (Porugalsko)
• 5. 6. 2009 – Grandfinále na Špilberku

Už se těším na další rok :-).

Vyrážím rychlou chůzí vzhůru ke Kampusu, tuním, šlapu trávou, bojím se že šlapu do hovna, přebíhám silnici daleko od najezdu na dálnici/sjezdu z dálnice, vzpomínám na otce a zákazu přebíhání dálnic, který později stejně poruším. Všechno včas, mlčení u vchodu stojícího personálu ignoruji hlasitým zvukem uší plných sluchátek.

Beru dve kila oslavných hranolek po 15 Kč, ostrý kečup a Shock na noc, abych tu teď nemusel brečet a zívat. A smrkat. Koupím, zaplatím 90 Kč a jdu s taškou pryč. Rychle svižně a ještě tak 5 minut do zavíračky.

Venku jede bus, tak jdu směr jízdy Pisárky, že se svezu tam a zase zpátky, i když už je 23 a končí normání doprava a začínají mentální rozjezdy. Jenže on je to opravdu autobus a jede jinam. Čekám tedy ještě dalších 30 s než nastupuji do správného trolejbusu. Bohužel pro mě jede z Pisárek do Komínu bez návratu takže tam musím vysotupit a jet nazpět 25 do první zastávky v Novém Lískovci.

Nikam jsem se nedostal, ale po 10 minutách mám najeto cca 5 km a stojím opět Kampusem. Láká mě již cestou na nákup slyšený randál, který pocházel jakoby ani ne 500 m směr les. Po kiláku a půl procházejíc černomodrou tmu a kamenné schody nahodilé velikosti usuzuji, že to zvuk se dokáže vést i více jak 2 km a zní jako “za rohem”.

Přede mnou se vyskytují 3 mladíci, já jdu ovšem chytře doleva, kde je slepá ulička na dálnici a vracím se zpět na most. Jdu suverénně kolem nich až na konec mostu. Vrata na konci mostu jsou opravdu na zámek, ktrerý nejde rukou otevřít. Obracím se tedy zpět a chci jít domů s prohrou v kapse. Johny a hlavně Dave (oba nově poznavší), naopak, mě zastavují. Johny ukazuje jak opilému člověku nevadí z metru a půl skočit do křoví neznámých mixů a já doufám, aby se tam nezamixoval kámen.

Za chvíli tedy i já odkládám tašku před plotem, protože na infiltraci Noci rádií by mě prozradila, a přelézám takticky plot. Ha, to je pohoda, říkám si. Jak jsem drsnej, resp. jsem myslel, že vstup se bude platit až před diskem, ne na koupališti, jak stálo na ceduli se zákazem.

Ale to už nám jde na proti pán v kšiltovce a druhý, co tu děláme, že vstup je támhle (ukazujíc na bránu). Johny podrážděně, ale asertivně reaguje, že se chce vrátit přes most, tedy kudy jsme přišli. Pán v černém přirozeně nesouhlasí, protože zřejmě nevěří tomu, že bychom to nezkusili znovu. Vůbec mě nenapadá, že tam kontrola půjde (k tomu mostu), takže tašku nechávám dle plánu taškou (dvoj hranolky, ostrý kečup a schock, 90 Kč) a jdu dál k bráně.

Čtvrtý týpek se na disko dostal, bo se držel při zemi, než vylezl z křoví. My to obcházeli přes nějaký stadion a most přes koupaliště. Něco ve smyslu “že by tam mohli být psi” rozhodně zavrhuji a jako druhý přelézám plot. Až teď ten most, zelenou pláž, stromy, při zemi, ve tmě. Už jsme skoro u vytouženého mostu, ale slyším hlasy, které také jistou chvíli předtím slyšeli jiné hlasy (ano, nás, resp. Johnyho, který si stěžoval, jací placení slepí pokrytci ti lidé jsou).

Stáhnutí, rychlé přelezení přez plot, Johny ukazuje že to jde i ze saltem a Dejv se zhruba 2 cm na šířku a 4 mm na hloubku řízne do masa na jednom prstu (fakt jak emo) a žádá ode mne nejdříve 2 čisté a poslezé 4 posmrkané kapesníčky, protože mu to prostě krvácelo či co. Postupujeme potichu k mostu, už jen 10 metrů. Zase klasy, 2 minuty skrčeni, postup dál.

Už jsme u mostu, Johny leze jako první nahoru a hned ho tam někdo buzeruje, i když je za plotem na legálním místě. Lezu za ním a přijdivších buzerantů (od slova buzerovat, ne od slova buzerant) se ptám, kde je ta taška a oni “jsme ji vyhodili dolů”. V duchu si říkám “dobrou chuť, vy prolhaná prasata” a skáču opět dolů, abych zkusil ve tmě, pantoflích, trávě, bahnu a jiných odpadcích pohledat večeři. Pět minut bez úspěchu mě usvědčuje v prvotní myšlence.

Přichází jiný týpek a svítí na mě velkou nosící lampou. Ptám se ho, jestli by mi ji nepůjčil, že potřebuji něco najít. Prý “ne!”, zřejmě mi nevěřil. Tak lezu nahoru, protože to nemá smysl a Johny s nimi stále vede kec-válku, kterou očividně umí hodně dobře :-).

Po chvíli už jdeme domů, já bez obědu, Johny bez zadostiučinění a Dejv s natrhlým prstem. Pokud to nebyla rychlostní silnice, tak jsem poprvé přeběhl 4 * za sebou dálnici. Cestou jsme natrefili na hlídku kontrolující mladou čtveřici. Pousmívám se, co asi kontrolujou, jestli mají občanky? =) Já vždy :-P. Když ale ta pěkná holka řekla “táta mě zabije”, usměv zmizel. Strážník navíc následoval slovy “kdo je pil aj je zletilý, tak může jít”, takže mi hned bylo jasné, že slečnám ještě nebylo 18. Prvně jsem tak viděl kontroloval opilý chodící lid.

No, pak už není nic zajímavého, jen cesta domů. Nejdřív pěšky z Pisárek na Mendlák, pak nějakým busem 90 na hlavák, tam hamburger za 20 Kč a jet domů na 1:30. Takže místo ve 23 jsem se zdržel 2,5 hodiny hledáním temného zvuku.

Uff, tak je to ze mě, už si můžu lehnout :-)

Krátké zamýšlení na téma jedné z tabuistických realit :-). Enjoy. Kdo zvládne až do konce, tak se může podepsat do komentářů. Kdo ne, měl by se dát na veganství, neb je pokrytec.

P.S.: Dneska jsem měl chickenburger.

P.S.2: Nedávno jsem konečně shlédnul Super Size Me, k této tématice více než mimo. Takže také odporučuji.

Toto plyne, jen aby to neuplynulo moc, znáte to, všichni to známe. Myslíme, že víme, a pak bum, a víme, že nevíme. Jak se to jmenuje… konjunktura :-). Pro stejně nevzdělané jako já: konjunkce mezi planetami.

A teď už do lolkotoče (a výpustky omezím, jeto moc volné pro můj styl života). A ještě lidi, mluvte víc o politice, i když je to o hovnu, je to k něčemu. A běhejte maratony s týdenní přípravou, bude to sranda :-).

Pondělí (před týdnem) – dotujeme 1% národnostní menšinu

Vlak ve 4 nemá spoj na 9:15, ale až 10:15 (poprvé za mé existence), takže do školy to na 9 na matiku nestíhám. V 8 nestíhám, v 10 taky nevim, ve 12 teda jedu, s přestupy v Bolce, Kolíně a Turnově (poprvé sám, buuu), nakonec EC jediná retardace a jedu. V 16:30 tady. Potřebuju koupit šalin kartu, protože jsem minule nějak nestíhal a zároveň zapomněl (klasicky).

Jdu k bankomatu, u něj na mě kouká nějaký tmavší pán. Kouká mile a chce peníze. Říkám si, to zas bude chtít na chlast. Tak mu dávám otázku “k čemu”, při které se vnitřně směji, protože je to hrozně vtipná Osová fráze. On to nechápe a říká, že se potřebuje dostat do Ostravy. Hm, to zní rozumě, říkám si a vytahuju aspoň 50,- (protože jsem byl zrovna nějak osvícen, že je všechno krásné). Pak nějak prosí, že je křesťan, jestli nejsem křesťan, že bližní si mají pomáhat a takový kecy.

Za chvilku mu dávám lístek do Ostravy za 217 Kč. Ještě chce nějaké další drobáky, tak mu dávám 6 pětek v kovákách. Chlapče, ještě nějaký drobágy na cigárko, a na dárky pro děti. Tak dalších 6 pětek. Po tom, co jsem svolil k nákupu lístku mi řekl, ať mu dám účet, že mi to pošle, tak jsem mu věřil o to víc. Ten jsem mu dal taky, ale bral ho s pohledem hm, takže z toho zřejmě nic nebude. Nicméně řekl, žemi pošle 400 Kč, tak uvidíme.

inspirace » – na jeden koment odpovídám: ano, napsal, aspoň pro to pobavení, ne? Jak říkají mí spolubydlící, hlavně že šetřím na jídle, jak říkám já, hlavně že mě 2 cikáni chtěli před 2 měsíci okrást o mobil a jak říkáte vy – ROFL (snad se mnou nesoucítíte, pff, slaboši).

Úterý

Krásně svítalo.

Středa

Stalo se něco vůbec? Jo, stalo, byli jsme s Jerrym a jeho přáteli na Fast nad furious 4 za 129 Kč, protože spolubydlící jsou neschopní a já neměl čas substituovat jejich neschopnost. Nepotkali jsme se, ale bylo to dobrý.

Čtvrtek

Na Milanův nápad jsme byli poprvé běhat (necelé 3 km).
Taky jsme pak zavítali s Míšou a Ivanem do kina. Tentokrát jen za 109 Kč, protože Ivan má tu teplou kartičku. Na Marley a já (dobrý herec), ale to jsem zhruba 15 minut před koncem opustil, tak nevím, jak to skočnilo. Byl jsem pak ještě ilegálně na Milionáři z chatrče, který si získal mé srdce. Prostě byl dobrej a Oskara dostal zaslouženě ;-).

Pátek

Na svůj nápad jsem byl poprvé běhat s foťákem (přes 8 km). Krásný západ slunce, spoustu vůní a ještě více emocí :-). Jsou z toho krásné fotky, se podívejte, sakra! ;-) Navštívil jsem chatu, strniště, křoví a diplomy od komunistů (mám je doma na skříňkou, až přijde vhodná doba).

Sobota

Večer jsem zavítal ještě dál a to hlavně do Střelic (přes 17 km). Opět s foťákem – potkal jsem koně, čmeláky, srnky a srny, jednu mrtvou sršeň, zajíce a lidi. Od 3. km mě chytnul puchýř na pravé noze, od 7. na levé a doteď bolí, protože jsem je ostříhal až včera. Příště musím hnedka, aby to rychle zoxidovalo!

Neděle, pondělí

Nic se nestalo.
Pařil jsem BFME a Defcon 4 s Koukonem. Hustota slova “gey” a jim podobných na den už nikdy nebude vyšší.
Byli Velikonoce.
Aleš měl svátek.

Pondělí – nejde net, dělám se, píšu dopis

To už bylo.
Od půlnoci nejde net.
Přijel Ivan z výletu v Mariánských a Karlových lázních, hukot. Voda chutnala dobře.
Koukli jsme na Hymim (season 1), po 3 dílech Ivan spí, po 4 já. Osová sranda.
Napsal jsem dopis (komu?).
Namixoval jsem dramcoidní set pouze z Hospital releases – Dj Schmutzka – Disconnected (Hospital mix).

Úterý

Vrátit knížku Eva Hauserová – Cvokyně na fit. Pokud to nějakou ženu zajímá, je to o ženě (wow), která rozvažuje na svým pokaženým životem (má 2 děti a špatného muže) a když se jí dostane možnosti to změnit, stále v ní bojuje konzervativnost se svobodou, zajímavé počtení, na to že je v knihodně v FITu :-). Nakonec paní ani nevadilo, že je o měsíc prošlá a spadlá na 8 hodin do sněhu, jelikož šlo o četbu vyřazenou z jiné knihovny (což platí o veškeré beletrii tam, kupodivu i Vojna a mír může dopadnout bez trestu stejně).

Pak jsem si chtěl pořídit, resp. aspoň prozkoumat trh s polarizátory, jelikož mi to vnutknul geniální Tom :-). Celkem by to stálo 2000 Kč a ještě nejistě (kdyby jistě, tak do toho jdu hnedka), takže o tom ještě budu dělat, že přemýšlet.

Koupil jsem si hederu. Je to břečťan. Ještě žije. Zatím.

Namixoval jsem house mix, takový retardovaný, více než obvykel :-D. Jen pro zájemce – Dj Schmutzka – It’s all so gey.

Registroval jsem se na půlmaraton. 600 Kč. V Pardubicích. Umřu. 21 km. Mám puchýře na nohou a můžu sotva luxusně chodit. Haha, bude sranda. A pak koncert Volantů. Haha, bude. A twister, chcípnu.

Po asi měsíci Osový nákup za 104 Kč. Opět u té příjemné paní (slečny!). Kilo hranolek. První osové hranolky na pekáči. Luxus.

Byl jsem si kupit brýle, sluneční, značkové od 1500 Kč výše, tak ty ne, ale aspoň mě paní navedla. Někam úplně do háje. Ale ok, brýle jsem koupil za 400 Kč. Růžové bohůžel neměli, tak mám aspoň husté oranžové. Jako ten pán z Minority report, jestli myslíte, co vím. Teďka budu na všechny koukat a nikdo mě neuvidí, haha.

Pak jsem pospíchal na hudební fakultu. Byl koncert klarinetu a toho druhého, co si furt nemůžu zapamatovat. Docela rozbíjející na ten můj kytarovo-popovo-dramcovo-housoidní stereotyp. Dnes jdu zase. Je klavírní recitál. Recitál je hra jednoho nástroje, nebo jednoho druhu hočičeho, viz. recitál ».

Středa

To je teď. A já se jdu sprchnout, protože smrdím a chci zchladit. Na wg se bombí jako nikdy a mám bobra na 2 dny. Rakovina je svině, proto kojte!

Mimo

A taky konečně nějaký pořádný letní house mix od Dee Keje -
Dee Kej – The Nostalgic Feelings – Memory of Summer 06. Prostě úplně nejvíc letní mix ever :-). Enjoy