Ve štvrtok bylo tak pekně a mali zme zo Svetluškou taký pocit, že sme tlstí, že sme až vyšli ven – na môj návrh iba v korčulích, bo kdo by sa chcal tahat s botami, hej? – sportovať a poznávat krajinu. Tu zpočátku tvoril hlavně štadión a paneláky.

Když jsme se pak po 15 minutách opět šťastně shledali, vydali jsme se směr Medlánky, protože za dálnicí to nepoznám a nemají tam žádné spoje, o kterých bych věděl, že opravdu jezdí (prozkoumat – ok, Soběsice s busem, takže může být).

Bylo hezky, měl jsem Luckyno tílko, lidé úhýbali a auta brzdila včas. Vše dokonalé =). Na polní cestě kol medláneckých zahrádek jsme si hezky zabrzdili a zadrnčeli, v druhé části mi pak někde odpadla část šroubu a s ním i dočasně 4. kolečko, takže teď jezdím a brzdím převážně na dobrou víru v to, že to neupadne. Ale točí se to a to je skvělé =).

Celkem jsem najeli 12,2 km a přitom jsme ještě moc stoupali do kopce. Oproti minulým 4 km skvělý výkon :-).

• před Medlánky a polní cestu k Zoo
• cesta šalinou
• z Veveří domů

Fotek moc není, jelikož jsem neměl ani jednu baterku moc nabitou, protože jsem nepořádný, nemám nabíječku a nemám přehled, kde co a jak, proto ještě dneska musím mj. hrozně moc uklidit =).

Galerie na rajčeti

Jak teď poslouchám, tak mi v tom pravém uchu ještě trochu hučí, a to jsem si říkal, že po vyspání to přejde. To obvykle udává pozici na parketu minulý den. Anyway, shrnul to 2NiNe, shrnu to i já, jelikož nic úžasnějšího určitě pár měsíců nezažiji. Ale hezky popořádku.

Na Flédu, resp. Break4beats jsme dorazili okolo 21, protože Karel se nikdo neví proč na chvíli ztratil. Vstup za 250,-, bez problémů, na parketu nikdo, záchody dopohody. Vje (jak se to vyslovuje?) rozjížděla celou akci, což jsem však neviděl, nicméně hrála dobré pecky.

Okolo 22 jsem totiž musel vyzvednou Péťu z Lennyho, na kterého jsem měl dle mého ideálního kalendáře jít také, ale někde se to pokazilo, že. Aspoň jsem ho viděl na posledních 5 minut koncertu a opravdu luxusních 5 minut na pozici (vzadu) a čas (5 minut). Myslím, že v hloubi duše ho nemám rád kvůli jedné písničce, která je odporná a pouštěli ji na E2, když jsem ji zrovna kdysi poslouchal, ale na straně druhé ty 3 4 další pařitelné hity jsou velmi kvalitní. Mé pravé ruce tato operace zanechala modrou lihovou památku perfektního systému rozjezdů z Flédy dom přes Velodrom a zpět. Z Vedlodromu jsme se svezli posledním nerozjezdem, jak Péťa říká “autobusem s tyčí”, přímo na smyčku. Tam jsem vyložil “náklad”, a hurá zpět na Flédu. S překvapením jsem to vychytal tak, že ten bus jel přímo před ni.

Našel jsem kluky a celý nadržený šel pařit na právě hrajícího Sayka. Pomalu jsem se zleva probojoval do zhruba třetí řady vepředu. Odtud jsem postupně padal doprava dozadu, na což jsem si za 10 minut bez problému zvykl s tím, že čím je člověk víc vzádu, tím je větší šance na větší místo k paření. Sayko hrál dobré pecky, které střídal s tvrdším materiálem, takže jsem se hezky rozpařil. Mj. jsem asi tři hoďky nahrával celou akci po hodinách na mobil, takže vzpomínky budu moc vyvolávat ještě audioálně, až se mobil spraví ;-).

Za necelou hoďku se tam mihnul takový chapík s afrem a všichni začali pištět. Věru jsem si za ten večer pěkně zapištěl. Dlouho jsem nedokázal z klasického “uuuu” přejít na “iiii”, ale ten týpek mě k tomu dokopal. Zpočátku jsem po druhé desce, která byla trochu nudná znejistěl, jestli ví, co dělá, ale pak už se křivka požitku nejdříve relativně, záhy absolutně pohybovala vysoko vzhůru. Možná to souviselo s tím, že jsem pak měl pak vzadu dost manipulačního místa. Vypíchnul bych rychlé vložení jednoho tracku do druhého a dvojité zahrání remixu Hometown glory od Adele. Když něco milujete tak moc a slyšíte to podruhé ještě luxusněji zamíchané do jiného luxusu, je to úžasné. Přirozeně se to teď popisuje hůře, když už jsou mé emoce silně netečné.

Nehledě na to, že mě ještě nikdo jiný nedonutil vyházet okolo sebe tolik kalorií v podobě nesčetné polevy potu, který po hodině s ním obsadil veškerou látkovou tkáň na mně. Pro srovnání, obvykle to schytá jen triko a to max. do 76 %. Možná že to souviselo s tím narváním a vedrem, ale možná taky ne, protože když jsem chvíli nepařil na plno (ne že by těch momentů s ním bylo mnoho), tak jsem pociťoval mírný chlad. Také jsem zjistil, jakou má moc má hudba na tělo. Jednu chvíli se jen tak pohupuji, představuji si postel a spánek, nebo rovnou rakev, druhou chvíli si připadám, jakobych zrovna přišel odpočatý z měsíčních lázní. Ta Milka před akcí byla dobrý nápad. Děkuji podvědomí.

Na to měla i vliv ta pěkná blondýna, která to přede mnou pěkně rozpařila. Člověk se takových věcí rád chytne. A vůbec jsem se ten večer pěkně usmíval :-). Ani tak pod vlivem hulení, které jsem párkrát čichnul, jako pod vlivem dříve nezažité euforie. Dokonce mě napadaly nějaké bramborové, resp. houbové představy. Už nevím jak jinak lyricky bych Vám ten zážitek přiblížil. Kdo nezažije, jako by ani nebyl.

Ke konci už se má mysl bouřila, ale tělo zavelelo a smrt se nekonala. Z fyzických znaků mi srdce tu a tam vyselo na tenkém lanku zavěšeném nahoře hrudního koše, při zpívání (“lol, lol, lol, ímo ímo ímo” aka B-complex a Beautiful Lies) mi tu a tam krev stoupla trochu do hlavy a aj levé rameno začlo ošklivě bugovat. Na tyhle věci hold není ta troska trénovaná, to mi naštěstí nevadilo, jelikož jsem poletoval někde jinde :-).

Už se tam ale objevil X-morph a High Contrast ještě na rozloučenou sklidil luxusní jekoidní potlesk na smrt chcíplých pařanů (ti co pařili a ne tam jenom stáli). Chtěl jsem se pomalu nenápadně odebrat po necelých třech hoďkách maximálního nasazení na záchod napít se a umřít, ale ještě pustil Come True (Noisia, aby to nemusel skloňovat Noisiy), takže opět ambivalentní emoce a plné nasazení.

Pak už jsem ale opravdu exnul na záchodě, koupil si 0,5 l Pepsi za 52 Kč (že je to nějak moc mi došlo až pak) a 25 minut jen tak seděl a blbě čuměl. Triko, kalhoty, trenky, ponožky, peněženka a mobil promočeny. Jen klíče zůstaly uvnitř suché. Na mobilu mi od té doby blbnou klávesy, zřejmě z velkého přesolení. Tak teďk suším s baterkou venku a doufám, že to přestane bugovat, protože chci psát smsky. V peněžence všechny love a papírky taky mokré, což ublížilo zejména mému památníčku, který jsem dnes externě sušil (dotyk) a ještě suším.

Pak ještě dvě hodiny o něco méně pařit na X-morpha a Blulajta, aj trochu breakbeatu a šalinou číslo 1/8 domů a spát, i když ve mně endorfin jenom zurčel, ale Péťa ještě nebyla vyspalá, tak jsem se ukolébal oknem a dělal že umím spát. To se mi k ránu už moc nedařilo, protože mě otravovali křeče, které ještě v levé noze bolestně cítím.

S pozdravem

Schmu :-)

Jak by řekl Slovik.cz, “Ignis Brunensis“. Tím se tedy vysvětluje poslední otázka kolem této úžasné akce, která se uskutečnila mezi 22. 5. a 7. 6. v Brně. Tentokrát měla pouze celoevropská (Japonci zůstali doma :-() soutěž ve ohňostrojích unikátní podmínky na pozorování a to díky téměř vypuštěné přehradě. Nebudu Vás cpát fakty, kdy byla vypouštěna naposledky, ale bylo na čase. Navíc přišlo více lidí než minule, tedy přesně 1 574 000 (těmi posledními nulami určitě blafují)…

…kteréžto číslo bylo spočteno poctivými brigádníky (viděl jsem je!). Ti bedlivě sledovali přijížděvší a odjížděvší šaliny a zapisovali počet plných normošalin do svých poznámníčků.

A teď co to je doopravdy

Kdyby oficální název zněl “Největší sraz opilých lidí v ČR”, byl by možná mnohem výstižnější, proto krom fotografů, rodinných skupin, pořadatelů a abstinentů, jenž dohromady zastupovali menší třetinu, tam nikdo jiný nebyl. A na to vemte jed :-). Více opilích lidí jsem vživotě neviděl (a to byla tma) a minimálně do příštího roku neuvidím, tedy pokud se omylem nedostanu někam, kde bude více jak 120 000 opilích lidí.

Ani pojmenování “Brněnská Matějská pouť” není zcela mimo mísu, protože tolik mašinek jsem neviděl, stejně jako těch opilců. Od běžných za 50 Kč po tu nejdražší za 150 Kč. Bohužel nikdo ani na jednom z ohňostrojů neměl dostatečné množství peněz či koulí pro realizaci aspoň té za pajdu. Ono technika není všechno, jak říkal jeden fiktivní zvukař, kterému se zabila manželka (skutečně fiktivní).

Jaké to bylo?

Když mi bylo asi 13/14, chtěl jsem si udělat na Silvestra pořádný ohňostroj se vším všudy, což v té době znamenalo co nejvíc rachejtlí za hodně pěnez, tak jsem nasmolil nevímjak pyrotechnické zboží za zhruba 900 Kč plus nějaké to pod stromeček. Rodina mě pak osudový večer hrozně plašila, že to nestihnu vystřílet a že budu muset přestat, protože ostatní už taky přestanou, tak abych jako nerušil noční klid. To jsem byl ještě malý a hlavně hloupý, tak jsem střílel rachejtli za rachejtlí a po 20 minutách jsem měl nulový zážitek a oškrtaný palec.

Dnešní doba je naštěstí jiná a tento rok byl poprvé použit tzv. “one-click” systém. Kdyby byl tenhle systém tehdy v roce 2002 už na světě, stačilo by naprogramovat, pospojovat, stisknout a jít se koukat. A tak jsem si konečn zažil svůj vysněný ohňostroj, a to hned několikrát. Lepší už nikdy nic nebude (až v Japonsku), což je možná trochu na škodu, ale protože nejsem ohňostrojový-person, tak k přilepšení :-).

Ve zkratce/heslovitě: naprostá bomba, dynamičnost, rány, intenzita světla na obloze, přístupnost chudým studentům, preciznost, hudební doprovod Kiss Hády (zejména vypichuji 2 * užitý Superman theme) naladitelný na Straikiho mobilu, zakoupený turek (turecký med) a perníkové srdce, trocha sportu, zpěv v šalině o sexuálním zprznění Mlynářovi dcery a další unikátní sociální služby.
Jo a nejlepší bylo 30. 5. Rakousko – silně dynamické a s hustými rachejtlemi ve tvaru srdíčka a krychle :-).

Odkud a kam a kde a proč pozorovat

Dle Schmutzkovy teorie šetření času stačí vyjet mezi 22:00 a 22:10 (spousta hloupých lidí už v 21, čímž si ohňostroj otráví ) z Hlavního nádraží šalinou 1/P1 směr tam-kam-jede-nejvíc-lidí, dále vystoupit na zastávce s poznávacím znakem hodně-lidí-vystoupí, jít ze zastávky hned doleva nahoru tou pěšinkou, ne s většinou jako ovce! Pak ještě pěšinkou, zahnout za první les (ne ten u zastávky) vpravo, pak 50 m, zahnout doleva dolů v šeru hůře viditelnou pěšinkou, utíkat jak blázen přespole poloplné poloopilých lidí, přes les rovně, tam se na chvílu napojit na hlavní proud lidí, který Vás nasměruje (vy běžíte vlevo na kraji, kde je minimum překážecích živých sloupů) k břehu přehrady. Tam se asi 3 minuty proplétáte, než dojdete k vodě. U ní jadete vhodné místo cca 2 m od vody bez fotografů za Vámi a můžete se kochat :-). Podováme s foťákem nastaveným na režim “ohňostroj”, nebo uzávěrkou 1/30 (už nevím, ale malou stě) a stativem. Dobrou chuť.

Nebo se Vám při třetím ohňostroji stane, že jedna z šalin zkolabuje zhruba 6 zastávek před cílem, Vy musíte běžet 400 m na bus a i tak přiběhnete o 12 minut pozdějc. Aspoň že v té šalině byl ten “amík” :-).

V případě přehrady je ještě nutno dodat, že je velmi důležité pokaždé měnit polohu. Doporučuji jednou na pravém rohu mysu (ne zcela regulérního) z pohledu k ohňostroji, což je typické výbuchy s krátkou dobou toku zvuku a silně intenzivním světlem. Podruhé jít kousek s ovcemi a pak vpravo nahoru na nějaký kopec. Opět co nejblíže ohňostroji na hranu té hory, což bude typické výskytem velkého množství světýlek ve vodní hladině. A na třetí a čtvrté navštívení doporučuji trochu improvizovat, vyrazit třeba o 20 minut později dříve, a jít na úplně druhou stranu přehrady, ergo sledovat vše zezadu. Nebo si vzít plavky a sledovat vše co nejblíže z vodního prostředí. Ba dokonce si vzít podvodní brýle, podvodní dýchací trubičku a podvodit se pohledu na ohňostroj před vodní hladinu.

Pokud jde o Denisovy sady, tak jít na nějaký most u Hlavního nádraží (to ještě nemám tak očekováné, bo to bylo jen jednou a stihl jsem to akorát na 2 minuty). A co se Špilberku týče, tak dole na Čáře, či přímo u Altánku u Špilberku. Možno aj Starý pivovar není na škodu. Rozhodně ne Kraví hora. Možná je odtamtud dobrý výhled (pokud Vás někdo ochotně správně navede, nebo pro Vás dokonce zajde, že), ale rachejtle jsou malé, navíc daleko, takže výbuch má zpoždění 6 s (první ohňostroj, kde si toho lze všimnout; nevím proč, ale máme v Brně nějaký pomalý vzduch asi), což je pro mozek bez asociace se světelným efektem opravdu k ničemu.

Zajímavé odkazy a mé fotogalerie

• Info o návštěvnosti ohňostrojků
• Výsledky celé soutěže
• Fotosoutěž (do 31. srpna 2009)
• 22. 5. 2009 – Tanec draka (Špilberk)
• 27. 5. 2009 – Zápas pekla s nebem (Španělsko)
• 30. 5. 2009 – Nebe a peklo (Rakousko)
• 31. 5. 2009 – Intermezzo na Špilberku
• 3. 6. 2009 – Velký třest (Porugalsko)
• 5. 6. 2009 – Grandfinále na Špilberku

Už se těším na další rok :-).

Vyrážím rychlou chůzí vzhůru ke Kampusu, tuním, šlapu trávou, bojím se že šlapu do hovna, přebíhám silnici daleko od najezdu na dálnici/sjezdu z dálnice, vzpomínám na otce a zákazu přebíhání dálnic, který později stejně poruším. Všechno včas, mlčení u vchodu stojícího personálu ignoruji hlasitým zvukem uší plných sluchátek.

Beru dve kila oslavných hranolek po 15 Kč, ostrý kečup a Shock na noc, abych tu teď nemusel brečet a zívat. A smrkat. Koupím, zaplatím 90 Kč a jdu s taškou pryč. Rychle svižně a ještě tak 5 minut do zavíračky.

Venku jede bus, tak jdu směr jízdy Pisárky, že se svezu tam a zase zpátky, i když už je 23 a končí normání doprava a začínají mentální rozjezdy. Jenže on je to opravdu autobus a jede jinam. Čekám tedy ještě dalších 30 s než nastupuji do správného trolejbusu. Bohužel pro mě jede z Pisárek do Komínu bez návratu takže tam musím vysotupit a jet nazpět 25 do první zastávky v Novém Lískovci.

Nikam jsem se nedostal, ale po 10 minutách mám najeto cca 5 km a stojím opět Kampusem. Láká mě již cestou na nákup slyšený randál, který pocházel jakoby ani ne 500 m směr les. Po kiláku a půl procházejíc černomodrou tmu a kamenné schody nahodilé velikosti usuzuji, že to zvuk se dokáže vést i více jak 2 km a zní jako “za rohem”.

Přede mnou se vyskytují 3 mladíci, já jdu ovšem chytře doleva, kde je slepá ulička na dálnici a vracím se zpět na most. Jdu suverénně kolem nich až na konec mostu. Vrata na konci mostu jsou opravdu na zámek, ktrerý nejde rukou otevřít. Obracím se tedy zpět a chci jít domů s prohrou v kapse. Johny a hlavně Dave (oba nově poznavší), naopak, mě zastavují. Johny ukazuje jak opilému člověku nevadí z metru a půl skočit do křoví neznámých mixů a já doufám, aby se tam nezamixoval kámen.

Za chvíli tedy i já odkládám tašku před plotem, protože na infiltraci Noci rádií by mě prozradila, a přelézám takticky plot. Ha, to je pohoda, říkám si. Jak jsem drsnej, resp. jsem myslel, že vstup se bude platit až před diskem, ne na koupališti, jak stálo na ceduli se zákazem.

Ale to už nám jde na proti pán v kšiltovce a druhý, co tu děláme, že vstup je támhle (ukazujíc na bránu). Johny podrážděně, ale asertivně reaguje, že se chce vrátit přes most, tedy kudy jsme přišli. Pán v černém přirozeně nesouhlasí, protože zřejmě nevěří tomu, že bychom to nezkusili znovu. Vůbec mě nenapadá, že tam kontrola půjde (k tomu mostu), takže tašku nechávám dle plánu taškou (dvoj hranolky, ostrý kečup a schock, 90 Kč) a jdu dál k bráně.

Čtvrtý týpek se na disko dostal, bo se držel při zemi, než vylezl z křoví. My to obcházeli přes nějaký stadion a most přes koupaliště. Něco ve smyslu “že by tam mohli být psi” rozhodně zavrhuji a jako druhý přelézám plot. Až teď ten most, zelenou pláž, stromy, při zemi, ve tmě. Už jsme skoro u vytouženého mostu, ale slyším hlasy, které také jistou chvíli předtím slyšeli jiné hlasy (ano, nás, resp. Johnyho, který si stěžoval, jací placení slepí pokrytci ti lidé jsou).

Stáhnutí, rychlé přelezení přez plot, Johny ukazuje že to jde i ze saltem a Dejv se zhruba 2 cm na šířku a 4 mm na hloubku řízne do masa na jednom prstu (fakt jak emo) a žádá ode mne nejdříve 2 čisté a poslezé 4 posmrkané kapesníčky, protože mu to prostě krvácelo či co. Postupujeme potichu k mostu, už jen 10 metrů. Zase klasy, 2 minuty skrčeni, postup dál.

Už jsme u mostu, Johny leze jako první nahoru a hned ho tam někdo buzeruje, i když je za plotem na legálním místě. Lezu za ním a přijdivších buzerantů (od slova buzerovat, ne od slova buzerant) se ptám, kde je ta taška a oni “jsme ji vyhodili dolů”. V duchu si říkám “dobrou chuť, vy prolhaná prasata” a skáču opět dolů, abych zkusil ve tmě, pantoflích, trávě, bahnu a jiných odpadcích pohledat večeři. Pět minut bez úspěchu mě usvědčuje v prvotní myšlence.

Přichází jiný týpek a svítí na mě velkou nosící lampou. Ptám se ho, jestli by mi ji nepůjčil, že potřebuji něco najít. Prý “ne!”, zřejmě mi nevěřil. Tak lezu nahoru, protože to nemá smysl a Johny s nimi stále vede kec-válku, kterou očividně umí hodně dobře :-).

Po chvíli už jdeme domů, já bez obědu, Johny bez zadostiučinění a Dejv s natrhlým prstem. Pokud to nebyla rychlostní silnice, tak jsem poprvé přeběhl 4 * za sebou dálnici. Cestou jsme natrefili na hlídku kontrolující mladou čtveřici. Pousmívám se, co asi kontrolujou, jestli mají občanky? =) Já vždy :-P. Když ale ta pěkná holka řekla “táta mě zabije”, usměv zmizel. Strážník navíc následoval slovy “kdo je pil aj je zletilý, tak může jít”, takže mi hned bylo jasné, že slečnám ještě nebylo 18. Prvně jsem tak viděl kontroloval opilý chodící lid.

No, pak už není nic zajímavého, jen cesta domů. Nejdřív pěšky z Pisárek na Mendlák, pak nějakým busem 90 na hlavák, tam hamburger za 20 Kč a jet domů na 1:30. Takže místo ve 23 jsem se zdržel 2,5 hodiny hledáním temného zvuku.

Uff, tak je to ze mě, už si můžu lehnout :-)

Protože jsem všechny úplně přeskočil: duben | březen | únor | leden 2009

Toto plyne, jen aby to neuplynulo moc, znáte to, všichni to známe. Myslíme, že víme, a pak bum, a víme, že nevíme. Jak se to jmenuje… konjunktura :-). Pro stejně nevzdělané jako já: konjunkce mezi planetami.

A teď už do lolkotoče (a výpustky omezím, jeto moc volné pro můj styl života). A ještě lidi, mluvte víc o politice, i když je to o hovnu, je to k něčemu. A běhejte maratony s týdenní přípravou, bude to sranda :-).

Pondělí (před týdnem) – dotujeme 1% národnostní menšinu

Vlak ve 4 nemá spoj na 9:15, ale až 10:15 (poprvé za mé existence), takže do školy to na 9 na matiku nestíhám. V 8 nestíhám, v 10 taky nevim, ve 12 teda jedu, s přestupy v Bolce, Kolíně a Turnově (poprvé sám, buuu), nakonec EC jediná retardace a jedu. V 16:30 tady. Potřebuju koupit šalin kartu, protože jsem minule nějak nestíhal a zároveň zapomněl (klasicky).

Jdu k bankomatu, u něj na mě kouká nějaký tmavší pán. Kouká mile a chce peníze. Říkám si, to zas bude chtít na chlast. Tak mu dávám otázku “k čemu”, při které se vnitřně směji, protože je to hrozně vtipná Osová fráze. On to nechápe a říká, že se potřebuje dostat do Ostravy. Hm, to zní rozumě, říkám si a vytahuju aspoň 50,- (protože jsem byl zrovna nějak osvícen, že je všechno krásné). Pak nějak prosí, že je křesťan, jestli nejsem křesťan, že bližní si mají pomáhat a takový kecy.

Za chvilku mu dávám lístek do Ostravy za 217 Kč. Ještě chce nějaké další drobáky, tak mu dávám 6 pětek v kovákách. Chlapče, ještě nějaký drobágy na cigárko, a na dárky pro děti. Tak dalších 6 pětek. Po tom, co jsem svolil k nákupu lístku mi řekl, ať mu dám účet, že mi to pošle, tak jsem mu věřil o to víc. Ten jsem mu dal taky, ale bral ho s pohledem hm, takže z toho zřejmě nic nebude. Nicméně řekl, žemi pošle 400 Kč, tak uvidíme.

inspirace » – na jeden koment odpovídám: ano, napsal, aspoň pro to pobavení, ne? Jak říkají mí spolubydlící, hlavně že šetřím na jídle, jak říkám já, hlavně že mě 2 cikáni chtěli před 2 měsíci okrást o mobil a jak říkáte vy – ROFL (snad se mnou nesoucítíte, pff, slaboši).

Úterý

Krásně svítalo.

Středa

Stalo se něco vůbec? Jo, stalo, byli jsme s Jerrym a jeho přáteli na Fast nad furious 4 za 129 Kč, protože spolubydlící jsou neschopní a já neměl čas substituovat jejich neschopnost. Nepotkali jsme se, ale bylo to dobrý.

Čtvrtek

Na Milanův nápad jsme byli poprvé běhat (necelé 3 km).
Taky jsme pak zavítali s Míšou a Ivanem do kina. Tentokrát jen za 109 Kč, protože Ivan má tu teplou kartičku. Na Marley a já (dobrý herec), ale to jsem zhruba 15 minut před koncem opustil, tak nevím, jak to skočnilo. Byl jsem pak ještě ilegálně na Milionáři z chatrče, který si získal mé srdce. Prostě byl dobrej a Oskara dostal zaslouženě ;-).

Pátek

Na svůj nápad jsem byl poprvé běhat s foťákem (přes 8 km). Krásný západ slunce, spoustu vůní a ještě více emocí :-). Jsou z toho krásné fotky, se podívejte, sakra! ;-) Navštívil jsem chatu, strniště, křoví a diplomy od komunistů (mám je doma na skříňkou, až přijde vhodná doba).

Sobota

Večer jsem zavítal ještě dál a to hlavně do Střelic (přes 17 km). Opět s foťákem – potkal jsem koně, čmeláky, srnky a srny, jednu mrtvou sršeň, zajíce a lidi. Od 3. km mě chytnul puchýř na pravé noze, od 7. na levé a doteď bolí, protože jsem je ostříhal až včera. Příště musím hnedka, aby to rychle zoxidovalo!

Neděle, pondělí

Nic se nestalo.
Pařil jsem BFME a Defcon 4 s Koukonem. Hustota slova “gey” a jim podobných na den už nikdy nebude vyšší.
Byli Velikonoce.
Aleš měl svátek.

Pondělí – nejde net, dělám se, píšu dopis

To už bylo.
Od půlnoci nejde net.
Přijel Ivan z výletu v Mariánských a Karlových lázních, hukot. Voda chutnala dobře.
Koukli jsme na Hymim (season 1), po 3 dílech Ivan spí, po 4 já. Osová sranda.
Napsal jsem dopis (komu?).
Namixoval jsem dramcoidní set pouze z Hospital releases – Dj Schmutzka – Disconnected (Hospital mix).

Úterý

Vrátit knížku Eva Hauserová – Cvokyně na fit. Pokud to nějakou ženu zajímá, je to o ženě (wow), která rozvažuje na svým pokaženým životem (má 2 děti a špatného muže) a když se jí dostane možnosti to změnit, stále v ní bojuje konzervativnost se svobodou, zajímavé počtení, na to že je v knihodně v FITu :-). Nakonec paní ani nevadilo, že je o měsíc prošlá a spadlá na 8 hodin do sněhu, jelikož šlo o četbu vyřazenou z jiné knihovny (což platí o veškeré beletrii tam, kupodivu i Vojna a mír může dopadnout bez trestu stejně).

Pak jsem si chtěl pořídit, resp. aspoň prozkoumat trh s polarizátory, jelikož mi to vnutknul geniální Tom :-). Celkem by to stálo 2000 Kč a ještě nejistě (kdyby jistě, tak do toho jdu hnedka), takže o tom ještě budu dělat, že přemýšlet.

Koupil jsem si hederu. Je to břečťan. Ještě žije. Zatím.

Namixoval jsem house mix, takový retardovaný, více než obvykel :-D. Jen pro zájemce – Dj Schmutzka – It’s all so gey.

Registroval jsem se na půlmaraton. 600 Kč. V Pardubicích. Umřu. 21 km. Mám puchýře na nohou a můžu sotva luxusně chodit. Haha, bude sranda. A pak koncert Volantů. Haha, bude. A twister, chcípnu.

Po asi měsíci Osový nákup za 104 Kč. Opět u té příjemné paní (slečny!). Kilo hranolek. První osové hranolky na pekáči. Luxus.

Byl jsem si kupit brýle, sluneční, značkové od 1500 Kč výše, tak ty ne, ale aspoň mě paní navedla. Někam úplně do háje. Ale ok, brýle jsem koupil za 400 Kč. Růžové bohůžel neměli, tak mám aspoň husté oranžové. Jako ten pán z Minority report, jestli myslíte, co vím. Teďka budu na všechny koukat a nikdo mě neuvidí, haha.

Pak jsem pospíchal na hudební fakultu. Byl koncert klarinetu a toho druhého, co si furt nemůžu zapamatovat. Docela rozbíjející na ten můj kytarovo-popovo-dramcovo-housoidní stereotyp. Dnes jdu zase. Je klavírní recitál. Recitál je hra jednoho nástroje, nebo jednoho druhu hočičeho, viz. recitál ».

Středa

To je teď. A já se jdu sprchnout, protože smrdím a chci zchladit. Na wg se bombí jako nikdy a mám bobra na 2 dny. Rakovina je svině, proto kojte!

Mimo

A taky konečně nějaký pořádný letní house mix od Dee Keje -
Dee Kej – The Nostalgic Feelings – Memory of Summer 06. Prostě úplně nejvíc letní mix ever :-). Enjoy

Komunismus, jak jej známe dnes, je prakticky neškodný. Na pár pofidérních narážek na minulé prohřešky si člověk zvykne jako voda na sůl a morální urážky taktéž létají offtopicem.

Zhruba do ledna jsem na to nahlížel stejně, dokud jsem ovšem nedostal při jedné nákupní procházce s Ivánkem centrem města nutkavou potřebu podepsat kolemjdoucí petici. Petici, díky které mám teď úžasnou záložku, jenž v sobě nese tento a další příběhy a její archefunkce je pouze nutným přežitkem mých zvyků.

Falun Dafa

Ve zkratce shrnu, co si pamatuji z výkladů paní peticářky, a pak si můžete pro přehledný obraz přečíst nějaký ten článek. Falun Dafa je jakási metoda zušlechťování těla. Na tom by nebylo nic špatného, kdyby to ovšem nedělalo hrozně moc lidí. Tak moc, až to vadí čínským komunistům, kteří se cítí v početní převaze. Nevím kde berou souvislost od politiky k duševnímu tréninku, ale prý je to jiná kultura, jenž bere ohled pouze na velikost takovýchto skupin, tak se to snažím přijmout jako fakt.

Vadí jim to tedy, a proto vznikají jisté “koncentrační” tábory (teď mne napadla humorná relace se soustředěním…, až teď bohužel) exkluzivně pro falundafáky. V nich se pak soustředí na mučení, operace orgánů za živa a podobné čínské metody mučení (doporučuju pravidelně navštěvovat RM pro aspoň zhrubný dojem). A že se ty obchody s orgány vyplatí!

Odpovídejte na prosby

Docela mne to udivilo, že mi to ještě nikdo neřekl, ale není divu, když jsem cestou do Vaňkovky šel takovým obloukem. S podivným úžasným pocitem jsem petici podepsat, protrénoval si stále mlhavou adresu ulice Osového bytečku a hezky se podepsal Schmu.

Nevím jestli to k něčemu bylo, ale měl jsem dobrý pocit, že mezi válečné znásilňování žen v kongu, kdy Vás nutí jíst vlastní mrtvý, resp. právě potracený plod, zabíjí manžely a pro jistotu Vám dělohu poškodí klackem, umírání kožešinových zvířátek právě stažených z kůže, mohu zařadit další kousek, ve kterém jsem se dokonce (byť pár primitivními tahy) sám angažoval (ač původně vtipem, resp. zájmem).

Jak jednou řekla Péťa, o těchto věcech se musí mluvit, stejně jako o znásilnění, drogách, vnitřních bolestech, protože jinak by byl svět ošklivou přetvářkou, kdy my sobečtí nehledíc na slabší a na hranicích života chodíme každé ráno růžovou zahradou a stříháme nůžtičkami na nehty jakékoliv barvy růže, jenž se nám zachce.

Děkujeme, že podepisujete petice a máte zájem o věci, které Vás vlastně ani nezajímají.

P.S.: Petice = prosba.
P.S. 2: Musím uznat, že v metodách mučení daleko překonali mou fantasii.