Na závěr trochu luxusní travestie ať to líp teče:
- Do you have any dreams?
Pee-Wee: I’m all alone.
Pee-Wee: I’m rolling a big doughnut
and a snake wearing a vest…

Ale teď seriózně. Muž. 45 let, mírně zarostlý, světle modré oči, hranatá hlava. Kratší rozcuchané vlasy, obnažená hruď. Vydešeně hledí na 3 mladíky, kteří ho esteticky obstoupili zpředu. Taktéž bez horních svršků. “Přepadení v polotělí” by byl správný název, šlo-li by o umělecký akt. Ve své podstatě jde o velmi zvláštní druh přepadení. Starší muž se začne bránit a vtlačuje bez zjevné známky emocí hřebíky do paží mládenců, aby se snad ze zajetí vyprostil nebo se zachránil? Pokračuje, jako kdyby šlo o jakési stavění zdi a pokládání cihel za cihlou na sebe.

Chlapci se nijak nebrání a jsou stejně “klidní” jako přepadený. Když už dospěje ve svém činu do určitě úrovně daleko, pokusí se zatlačit hřebík jednomu z nich u oka. Tím by se zřejmě osvobodil.

Těsně před provedení jeho činu jiný mladík vytáhne vlastní hřebík, jako výhružku, resp. odpověď na to, pokud by muž hřebík do oka zasunul. Muž si toho všímá, zastavuje hřebík pár milimetrů před okem. Konečně se mu v očích objevuje zděšení. Sám nechce být zraněn, chce utéct. Typická lidská reakce opatrného člověka. V mozku se mu spouští klasický vyhodnocovací proces. Poměrně dilematický ku jeho škodě.

*detailní zvuk zásunu hřebíku do mužova podbřišku v oblasti levé*

Spletité a životné důležité mužovy myšlenky byl přerušeny prvním zásunem hřebíku do jeho těla. Tím si uvědomil svůj konec, na tahu byli mládenci a on už neměl možnost se zachránit. To mu běželo v hlavě dokola jako přeskakující jehla na vynilové desce.

Jeden z chlapců vytáhl od nikud – všude kolem bylo bílo, podobné barvě kalhot všech zůčastněných – takový jako “zubní vysavač masa”. Přiložil ho mužovi do oblasti, kde končí srdce a tvor mu pomalu odkousal kousek masa. I tuto ránu muž nesl velmi silně.

Stejně jako další. Jako dříve on, chlapci zasouvali do jeho těla kovové předměty, nejen hřebíky, tu a tam nůž, či jiný ostrý řezný kus železa, střídavě za použití onoho záhadného vysavače masa. Tu byla cílem levá ruka, tu obličej, srdce bylo téměř obnažené. Pumpovalo a z rány tekla v jeho rytmu krev jedním douškem za druhým.

Z levé ruky už je povětšinou jen holá kost. Dokonalá práce. Obličej je povislý, rozvěšený, díky přerušením spojům je horní čelist roztáhlá do širokého spodního úsměvu. Tempo a stoický klid bezmyšlenkových operací zachovávají svou konstantnost po celou tu dlouhou dobu.

A mírně zarostlému muži se v hlavě neustále opakuje ona zoufalá myšlenka na okamžik, kdy zaváhal a byl beznadějně vrhnut do tohoto nepředstavitelného osudu, konce, závěru jeho snah.

A co z této scény jak z Funny Games plyne?