Jak teď poslouchám, tak mi v tom pravém uchu ještě trochu hučí, a to jsem si říkal, že po vyspání to přejde. To obvykle udává pozici na parketu minulý den. Anyway, shrnul to 2NiNe, shrnu to i já, jelikož nic úžasnějšího určitě pár měsíců nezažiji. Ale hezky popořádku.

Na Flédu, resp. Break4beats jsme dorazili okolo 21, protože Karel se nikdo neví proč na chvíli ztratil. Vstup za 250,-, bez problémů, na parketu nikdo, záchody dopohody. Vje (jak se to vyslovuje?) rozjížděla celou akci, což jsem však neviděl, nicméně hrála dobré pecky.

Okolo 22 jsem totiž musel vyzvednou Péťu z Lennyho, na kterého jsem měl dle mého ideálního kalendáře jít také, ale někde se to pokazilo, že. Aspoň jsem ho viděl na posledních 5 minut koncertu a opravdu luxusních 5 minut na pozici (vzadu) a čas (5 minut). Myslím, že v hloubi duše ho nemám rád kvůli jedné písničce, která je odporná a pouštěli ji na E2, když jsem ji zrovna kdysi poslouchal, ale na straně druhé ty 3 4 další pařitelné hity jsou velmi kvalitní. Mé pravé ruce tato operace zanechala modrou lihovou památku perfektního systému rozjezdů z Flédy dom přes Velodrom a zpět. Z Vedlodromu jsme se svezli posledním nerozjezdem, jak Péťa říká “autobusem s tyčí”, přímo na smyčku. Tam jsem vyložil “náklad”, a hurá zpět na Flédu. S překvapením jsem to vychytal tak, že ten bus jel přímo před ni.

Našel jsem kluky a celý nadržený šel pařit na právě hrajícího Sayka. Pomalu jsem se zleva probojoval do zhruba třetí řady vepředu. Odtud jsem postupně padal doprava dozadu, na což jsem si za 10 minut bez problému zvykl s tím, že čím je člověk víc vzádu, tím je větší šance na větší místo k paření. Sayko hrál dobré pecky, které střídal s tvrdším materiálem, takže jsem se hezky rozpařil. Mj. jsem asi tři hoďky nahrával celou akci po hodinách na mobil, takže vzpomínky budu moc vyvolávat ještě audioálně, až se mobil spraví ;-).

Za necelou hoďku se tam mihnul takový chapík s afrem a všichni začali pištět. Věru jsem si za ten večer pěkně zapištěl. Dlouho jsem nedokázal z klasického “uuuu” přejít na “iiii”, ale ten týpek mě k tomu dokopal. Zpočátku jsem po druhé desce, která byla trochu nudná znejistěl, jestli ví, co dělá, ale pak už se křivka požitku nejdříve relativně, záhy absolutně pohybovala vysoko vzhůru. Možná to souviselo s tím, že jsem pak měl pak vzadu dost manipulačního místa. Vypíchnul bych rychlé vložení jednoho tracku do druhého a dvojité zahrání remixu Hometown glory od Adele. Když něco milujete tak moc a slyšíte to podruhé ještě luxusněji zamíchané do jiného luxusu, je to úžasné. Přirozeně se to teď popisuje hůře, když už jsou mé emoce silně netečné.

Nehledě na to, že mě ještě nikdo jiný nedonutil vyházet okolo sebe tolik kalorií v podobě nesčetné polevy potu, který po hodině s ním obsadil veškerou látkovou tkáň na mně. Pro srovnání, obvykle to schytá jen triko a to max. do 76 %. Možná že to souviselo s tím narváním a vedrem, ale možná taky ne, protože když jsem chvíli nepařil na plno (ne že by těch momentů s ním bylo mnoho), tak jsem pociťoval mírný chlad. Také jsem zjistil, jakou má moc má hudba na tělo. Jednu chvíli se jen tak pohupuji, představuji si postel a spánek, nebo rovnou rakev, druhou chvíli si připadám, jakobych zrovna přišel odpočatý z měsíčních lázní. Ta Milka před akcí byla dobrý nápad. Děkuji podvědomí.

Na to měla i vliv ta pěkná blondýna, která to přede mnou pěkně rozpařila. Člověk se takových věcí rád chytne. A vůbec jsem se ten večer pěkně usmíval :-). Ani tak pod vlivem hulení, které jsem párkrát čichnul, jako pod vlivem dříve nezažité euforie. Dokonce mě napadaly nějaké bramborové, resp. houbové představy. Už nevím jak jinak lyricky bych Vám ten zážitek přiblížil. Kdo nezažije, jako by ani nebyl.

Ke konci už se má mysl bouřila, ale tělo zavelelo a smrt se nekonala. Z fyzických znaků mi srdce tu a tam vyselo na tenkém lanku zavěšeném nahoře hrudního koše, při zpívání (“lol, lol, lol, ímo ímo ímo” aka B-complex a Beautiful Lies) mi tu a tam krev stoupla trochu do hlavy a aj levé rameno začlo ošklivě bugovat. Na tyhle věci hold není ta troska trénovaná, to mi naštěstí nevadilo, jelikož jsem poletoval někde jinde :-).

Už se tam ale objevil X-morph a High Contrast ještě na rozloučenou sklidil luxusní jekoidní potlesk na smrt chcíplých pařanů (ti co pařili a ne tam jenom stáli). Chtěl jsem se pomalu nenápadně odebrat po necelých třech hoďkách maximálního nasazení na záchod napít se a umřít, ale ještě pustil Come True (Noisia, aby to nemusel skloňovat Noisiy), takže opět ambivalentní emoce a plné nasazení.

Pak už jsem ale opravdu exnul na záchodě, koupil si 0,5 l Pepsi za 52 Kč (že je to nějak moc mi došlo až pak) a 25 minut jen tak seděl a blbě čuměl. Triko, kalhoty, trenky, ponožky, peněženka a mobil promočeny. Jen klíče zůstaly uvnitř suché. Na mobilu mi od té doby blbnou klávesy, zřejmě z velkého přesolení. Tak teďk suším s baterkou venku a doufám, že to přestane bugovat, protože chci psát smsky. V peněžence všechny love a papírky taky mokré, což ublížilo zejména mému památníčku, který jsem dnes externě sušil (dotyk) a ještě suším.

Pak ještě dvě hodiny o něco méně pařit na X-morpha a Blulajta, aj trochu breakbeatu a šalinou číslo 1/8 domů a spát, i když ve mně endorfin jenom zurčel, ale Péťa ještě nebyla vyspalá, tak jsem se ukolébal oknem a dělal že umím spát. To se mi k ránu už moc nedařilo, protože mě otravovali křeče, které ještě v levé noze bolestně cítím.

S pozdravem

Schmu :-)