Půl jedenácté večer. Za půl hoďky zavírají Kampus. Hodiny ukazují správný čas, tedy 22:35. Už bych měl vyrazit, nebo to ani v pantoflík nestihnu před zavíračkou. Balím peněženku, mp3ojku s novým mixem, košilu, bolavé nožky, čekuju love, kilo stačí. *Vrátit zpátky*
Vyrážím rychlou chůzí vzhůru ke Kampusu, tuním, šlapu trávou, bojím se že šlapu do hovna, přebíhám silnici daleko od najezdu na dálnici/sjezdu z dálnice, vzpomínám na otce a zákazu přebíhání dálnic, který později stejně poruším. Všechno včas, mlčení u vchodu stojícího personálu ignoruji hlasitým zvukem uší plných sluchátek.
Beru dve kila oslavných hranolek po 15 Kč, ostrý kečup a Shock na noc, abych tu teď nemusel brečet a zívat. A smrkat. Koupím, zaplatím 90 Kč a jdu s taškou pryč. Rychle svižně a ještě tak 5 minut do zavíračky.
Venku jede bus, tak jdu směr jízdy Pisárky, že se svezu tam a zase zpátky, i když už je 23 a končí normání doprava a začínají mentální rozjezdy. Jenže on je to opravdu autobus a jede jinam. Čekám tedy ještě dalších 30 s než nastupuji do správného trolejbusu. Bohužel pro mě jede z Pisárek do Komínu bez návratu takže tam musím vysotupit a jet nazpět 25 do první zastávky v Novém Lískovci.
Nikam jsem se nedostal, ale po 10 minutách mám najeto cca 5 km a stojím opět Kampusem. Láká mě již cestou na nákup slyšený randál, který pocházel jakoby ani ne 500 m směr les. Po kiláku a půl procházejíc černomodrou tmu a kamenné schody nahodilé velikosti usuzuji, že to zvuk se dokáže vést i více jak 2 km a zní jako “za rohem”.
Přede mnou se vyskytují 3 mladíci, já jdu ovšem chytře doleva, kde je slepá ulička na dálnici a vracím se zpět na most. Jdu suverénně kolem nich až na konec mostu. Vrata na konci mostu jsou opravdu na zámek, ktrerý nejde rukou otevřít. Obracím se tedy zpět a chci jít domů s prohrou v kapse. Johny a hlavně Dave (oba nově poznavší), naopak, mě zastavují. Johny ukazuje jak opilému člověku nevadí z metru a půl skočit do křoví neznámých mixů a já doufám, aby se tam nezamixoval kámen.
Za chvíli tedy i já odkládám tašku před plotem, protože na infiltraci Noci rádií by mě prozradila, a přelézám takticky plot. Ha, to je pohoda, říkám si. Jak jsem drsnej, resp. jsem myslel, že vstup se bude platit až před diskem, ne na koupališti, jak stálo na ceduli se zákazem.
Ale to už nám jde na proti pán v kšiltovce a druhý, co tu děláme, že vstup je támhle (ukazujíc na bránu). Johny podrážděně, ale asertivně reaguje, že se chce vrátit přes most, tedy kudy jsme přišli. Pán v černém přirozeně nesouhlasí, protože zřejmě nevěří tomu, že bychom to nezkusili znovu. Vůbec mě nenapadá, že tam kontrola půjde (k tomu mostu), takže tašku nechávám dle plánu taškou (dvoj hranolky, ostrý kečup a schock, 90 Kč) a jdu dál k bráně.
Čtvrtý týpek se na disko dostal, bo se držel při zemi, než vylezl z křoví. My to obcházeli přes nějaký stadion a most přes koupaliště. Něco ve smyslu “že by tam mohli být psi” rozhodně zavrhuji a jako druhý přelézám plot. Až teď ten most, zelenou pláž, stromy, při zemi, ve tmě. Už jsme skoro u vytouženého mostu, ale slyším hlasy, které také jistou chvíli předtím slyšeli jiné hlasy (ano, nás, resp. Johnyho, který si stěžoval, jací placení slepí pokrytci ti lidé jsou).
Stáhnutí, rychlé přelezení přez plot, Johny ukazuje že to jde i ze saltem a Dejv se zhruba 2 cm na šířku a 4 mm na hloubku řízne do masa na jednom prstu (fakt jak emo) a žádá ode mne nejdříve 2 čisté a poslezé 4 posmrkané kapesníčky, protože mu to prostě krvácelo či co. Postupujeme potichu k mostu, už jen 10 metrů. Zase klasy, 2 minuty skrčeni, postup dál.
Už jsme u mostu, Johny leze jako první nahoru a hned ho tam někdo buzeruje, i když je za plotem na legálním místě. Lezu za ním a přijdivších buzerantů (od slova buzerovat, ne od slova buzerant) se ptám, kde je ta taška a oni “jsme ji vyhodili dolů”. V duchu si říkám “dobrou chuť, vy prolhaná prasata” a skáču opět dolů, abych zkusil ve tmě, pantoflích, trávě, bahnu a jiných odpadcích pohledat večeři. Pět minut bez úspěchu mě usvědčuje v prvotní myšlence.
Přichází jiný týpek a svítí na mě velkou nosící lampou. Ptám se ho, jestli by mi ji nepůjčil, že potřebuji něco najít. Prý “ne!”, zřejmě mi nevěřil. Tak lezu nahoru, protože to nemá smysl a Johny s nimi stále vede kec-válku, kterou očividně umí hodně dobře :-).
Po chvíli už jdeme domů, já bez obědu, Johny bez zadostiučinění a Dejv s natrhlým prstem. Pokud to nebyla rychlostní silnice, tak jsem poprvé přeběhl 4 * za sebou dálnici. Cestou jsme natrefili na hlídku kontrolující mladou čtveřici. Pousmívám se, co asi kontrolujou, jestli mají občanky? =) Já vždy :-P. Když ale ta pěkná holka řekla “táta mě zabije”, usměv zmizel. Strážník navíc následoval slovy “kdo je pil aj je zletilý, tak může jít”, takže mi hned bylo jasné, že slečnám ještě nebylo 18. Prvně jsem tak viděl kontroloval opilý chodící lid.
No, pak už není nic zajímavého, jen cesta domů. Nejdřív pěšky z Pisárek na Mendlák, pak nějakým busem 90 na hlavák, tam hamburger za 20 Kč a jet domů na 1:30. Takže místo ve 23 jsem se zdržel 2,5 hodiny hledáním temného zvuku.
Uff, tak je to ze mě, už si můžu lehnout :-)
