Aneb mé hlavní dvá kulturní důvody tentovíkendní návštěvy Pardubic. A dokud to nenapíšu, tak neodejdu na nákup, na který hrozně moc chci, protože tu není nic k jídlu. Resp. je, ale rybu už jsem měl a cibule by tomu moc šmrnc nedodala. Navíc je něco s hostingem, na laptopu se mi blog seká, tady jde v mezích normálnosti a ostatním to háže chybu 500. Ryze schmutzkovský přístup k projekci.
Už ani ta voda v petlahvi není, nu což. Kdesi v minulém příspěvku jsem se zmínil o trénování na půlmaraton, který přišel tento víkend. Ještě jsem ve středu běžel do Moravan a Nebovid a to 13 km za hodinu 15.
Tím jsem svůj týdenní trénikový program na maraton ukončil a jal se odpočívati. Konkrétně večer na klavírní recitál a následně pak dlouhou cestu do Terče za fitem, který mi krom rozbitých hodinek, na které jsem ještě nenašel kleště spravit, přinesl i spoustu zábavy a nemálo vyhraných partiček pokru (zřejmě to všichni okolo hráli prvně :-P).
Pardubický vinařský půlmaraton
Na fitu jsem poznal Chuana, který měl půlmaraton běžet taktéž. Tak jsme se nějak dohodli na sobotu. Bez něj bych měl asi dost problémy s organizací a vůbec celým závodem, protože narozdíl od něj jsem nevěděl, že se někde vyzvedávají čísla, víno a takové věci. To jen takový základ nutný k realizici toho všeho.
V pátek jsem tedy vyrazil (nakonec o hodinu později, kraťasy no) do Kostěnic, ve kterých jsem málem nestihl vystoupit, protože mne zákeřně zadržely vlakové dveře. Déšť, duha, Dašice. Sára ku mému podivu ještě nespala, tak jsem byl rád, že jsem jí ještě stihl. Večer Yes man a spát. Ráno jsem se probudil s časem 13:3x na hodinkách, což mě trochu zděsilo, protože jsem tou dobou už hodinu a půl běžel. Pak to zkouším překlapnout a s klidem zjišťuji, že je teprve 9.
V 10:40 razím tedy na vlak a začínám v mobilu hledat, kde je vlastně start. V Pardubicích je největší ulice jenom jedna, takže s tím nakonec nemám problém a už si dávám sraz s Chuanem, který po pár komplikacích dopadl dobře.
1. kolo
Suit up a hurá na start. 11:55. Kotel lidí, které zatím jen předcházíme dopředu, čeká na start.
Ve 12:00 – prásk, všichni se hrnou kupředu, tak se snažím taky něco dělat a pomalu a neobratně si nazasuji mp3 a pouštím dnb mix od Heidra (ten co začíná remixem Once upon time in the West). Nechápu proč všichni utíkají tak rychle, když mají běžete ještě 20 km 980 metrů, ale já těmhle dlouhým běhům nerozumím, tak se taky snažím. Zpětně mi dochází, že jsem si měl stoupnout spíše do poslední třetiny než do první, protože jsem tam stejně skončil.
Zpočátku vpohodě (bez daného km úseku, protože jsem těm čárám na zemi vůbec nerozuměl, navíc byly ve dvou variantách, což mě odradilo už od pohledu), ale po chvíli začínám hrozně potřebovat na velkou. Aktivně zadržuji stolici asi tak půlku závodu. To zdaleka není hlavní problém. Po asi 20 minutách začínám cítit, že už nemůžu a začínám zpomalovat už tak dost zpomalený běh.
Po chvíli mi je už docela jedno, že mě předbíhají tací běžci jako staří lidé, ženy, děti, nemocní a lidé s nápisem “Klub neambiciozních běžců” na triku, protože jich je hrozně moc a nestíhal bych tu ostudu vnímat objektivně.
Po další/delší chvíli jsem dorazil k takovému velkému půlkruhu do země, kde (děvčata z místní ZŠ) rozdávaly pití a doping. Ten doping mě nejdřív trochu nejistě rozesmál. Říkal jsem si totiž, jestli si myslí, že jsem tak blbej, že si vemu doping a pak mě v cíli diskvalifikují :-). Nakonec jsem si řekl, že lepší smrt než diskvalifikace, a vzal jsem si po jednom od obého. Každé další kolo jsem na toto místo neskutečně těšil, protože ten ionťák chutnal skvěle.
2. kolo
Prvních 7 km za mnou s časem 32:xx jsem běžel (zbytečně) mnohem rychle než ostatní vrstevníci v cíli. Stále jsem se víc a víc propadal a říkal si, kde je nějaký konec. V jendom momentě jsem dokonce rezignoval na 1. místo a snažil se o místo poslední. Nemluvě o tom, že jsem očima vybíral místo, kam bych to mohl odpočinkově zapíchnout a ráj si představoval jako místo, kde člověk může odpočívat a nemusí běhat půlmaratony.
Nakonec jsem vzdal i usilování o poslední místo, když jsem zhruba o 3 km zpět míjel na křižovatce jednu skupinku. Tož jsem netušil, co mám vlastně dělat, tak jsem běžel furt jak lepra. Po chvíli mě pomalu minul hrozně uslintaný a uhekaný asi 60letý pán, který (podle fotek) startoval na startu z prvních řad. No, co povídat, ubíhalo to pomalu a stále nepršelo, na což jsem spoléhal, jelikož v dešti se mi líp běží a hlavně by mě to ochladilo, i když Slunce žádné vedro přes ty mraky působit nemohlo.
Někde pod mostem mě začali míjet první Keni. Nejdřív Keňa 1, o 2 minutky později Keňa 2 a taktéž s nemělým odstupem Tanzánie 1 a další. Myslel jsem, že poběží ve skupince, ale asi i mezi Keňami a Tanzánci jsou nějaké výkonostní rozdíly. Pro mě to vždycky budou stroje na běhání :-).
3. kolo
Mé poslední finální kolo, na které jsem předešlá 2 kola odpočíval, abych zafinišoval ho vůbec uběhl. Poslední kilák jsem chtěl běžet aspoň nějak rychle, abych si vyzkoušel ten pocit někoho předběhnout. Ani za jedno kolo mi nepřipadalo, že by to kolo mělo stejné rozměry. Hlavně na tom posledním byla jedna rovinka před ionťáky extrémně dlouhá. Sice jsem se vůbec neorintoval, ale poslední kilák jsem poznal. A to nejen díky značce s nápisem 1 km.
Začal jsem tedy běžet normální rychlostí a doběhl jsem roztahanou skupinku 4 lidí přede mnou. Dokonce jsem přeběhl i toho uslintaného šedesátníka, na což jsem byl patřičně hrdý. Posledních 100 metrů už jsem běžel jako kdybych běžel pětistovku, takže předběhnout utahané lidi nebyl problém.
Hold si tu energii neumím vůbec rozložit a pak nejsem ani po tom hodinu a půl dlouhém courání v cíli skoro unaven. Což je škoda.
Rozhodně nejrychlější finish mi ještě pokazili dvě malé děti, které byly na posledních pár metrů doprovodit svého otce, takže jsem to doběhl až za hodinu 57. Tím jsem překonal svůj dosud žádný osobní rekord, takže aspoň nějakého úspěchu jsem dosáhl :-). Hned v cíli jsem dostal ani od nevím jak moc pěkných slečen (mimo ze sprintu) radarem přes čip, medajli a vodu.
Cíl
Co v cíli? No, za 600 Kč jsem si to chtěl aspoň nějak vybrat, tak jsem hned nabral v bočním stánku, kde mi řekli, že je pro jakési VIP či co, ale nakonec mi jídlo dali rádi, 2 banány, koláč a kelímek kofoly. Chuana jsem našel cobydup. Byl v cíli jen o chvilku přede mnou, měl to za hodinu 22. Pak rychle k autu pro víno a další relamní blbosti a zpět na hody.
Kofolu, kofolu, 2 * banán, ještě jeden, 3 perníky (taška se nakonec šikla), kafe, kafe, pak ještě jedno bez cukru pro Chuanova bratru přítelkyně, která vypadala jak mladá Petra Partlová, tak se asi divila, proč na ni koukám, no nic. Mezitím jsem byl na velké v čínské restauraci, kde nebylo světlo, jen toaleťák. A zavolal rodičům, že jsem běžel půlmaraton a jak se maj. Načež další 2 banány, pár perníků a opět u VIP 5 koláčků. Na tu medajli jsem toho nakoupil opravdu hodně :-). Pak konečně přijela po 16 Nykki a mohl jsem jít trávit fyzicky méně náročnější půlku dne.
Volanti křtí Hogopogo ve Žlutém psu (to není ta kapela)
Twister rest
Dojeli jsme někam na normální dům do 9. patra, kde bylo spoustu cizích lidí, krom Páji (ta cizí nebyla). Sprcha ve opět ve tmě (nechápu k čemu maj skleničky na vaně). Na Twister party jsme dorazili už pozdě, protože se hráli jen 2 hry a nikomu se do toho moc nechtělo. Je to docela sranda, pokud ten, co to točí, není extrémně pomalý v pozici breakdance-všechno-držej-ruce. Musím to postavit jako Milanovi ;-). Jo, jednou jsem vyhrál, všechny jsem schodil :-). Fotky jsou prej někde na facebooku, tak se tam koukněte.
Rychta warm up
Posílen několika banány a perníkem a vybaven babiččinými papuči jsme s Nykki, Zuzkou (ta mladší) a tím klukem vyrazili nejdřív do té hospody, co stále nevím jak se jmenuje (hlavně že jsme se tam asi 8 * vrátili)… Jo, Rychta! Ovšem v Praze jít na rychtu a v Pardubicích na Rychtu je rozdíl.
V hyperprostoru před Rychtou jsem ještě potkal fleu, který je někdo jiný, vevnitř pak kluka připomínajícího Toma, hoppera a ten zbytek. Labrador, labrador menší. Prohloubil jsem dírku do stolu šroubem, stanovil Zuzce léčebnou terapii na vomitofobii (sama tomu říkala jinak) a pak jsem po nich dopil RC kolu (kola na dálkové ovládání, wod-ap).
Yellow-dog-punk-party
Bum, pes doleva, vstupné 180 Kč, místo abych tam šel rovnou a pak zpět, pak, no vy víte. Co to tam bylo? Někdo před Totálním nasazení, Totální nasazení (na ty jsem zkoušel na konci pogovat a jenom 8 lidí mi šláplo na papuče, takže to šlo ;-)). Pak byla ta kapela po Totálním nasazení, šli jsme do Rychty koupil jsem si triko Volantů a kofolu.
Takhle jsme nalítali sem tam a tam sem a sem tam a tam sem a sem tam. Pak byli Volanti konečně, ty jsem si užil, lidi už dupali méně, ale hrozně špatně se tam dýchalo. Navíc po tom půlmaratonu jsem byl nějaký udýchaný. Ještě že byla přestávka na křtění toho cd Hogo Pogo :-), které jsem mohl chytit, bo spadl metr ode mne, ale kdo by se obtěžoval se ohýbat a prát se s těmi dvěma, kterým to nakonec vyfouk ten třetí, že.
Pak už jsem chtěl spát, vlastně od 16 jsem chtěl spát, vlastně jsem chtěl spát. Nykki tam ještě chtěla zůstat na E!Ečka, tak jsem se venku poflakoval poloospalý, polomimo, polozoufalý, polosuchý a v zimě, tak jsem si vzal i druhé triko s číslem, ne že by to pomohlo. Sakra takhle křivě s telefonem u ucha se blbě píše. Za hodinu jsme šli na hodinku na Rychtu, kde jsem dostal ještě jablíčko a hrál si s pejskem. Do 3 jsme pak byli na privátě, kam šla Pájka o pár hodin dřív (máslo :-P, no, taky bych rád byl).
Postel a spát. Hrozný vedro pod tou dekou, no hurá domů. Vlak jel akorát, šalina taky :-) tak, máma končí a já taky ;-).
P.S.: Lovce jsem tam potkal, hustý :-).
P.S.2: Běžec s číslem 404 opravdu nechyběl, viděl jsem ho tam ;-).
P.S.3: Haha, teďka jsem okomentoval asi 30 fotek a spadlo to, super rajče :-). OMG
Odkazy jinam a fotogalerie
Pardubický vinařský půlmaraton (zajímavý přístup k adrese)
Pardubický vinařský půlmaraton – fotky :-)
Pardubický vinařský půlmaraton – zápis jednoho účastníka
Proč si vůbec nepamatuju, že by tam to album fakt křtili? Buď jsem se poflakoval na baru, venku a nebo mám fakt pořádnej výpadek :/. Tričko jsem se nakonec taky rozhodl koupit, jenže když jsem dorazil k místu, kde předtím byl “stánek” tak tam nikdo už nebyl :D… to byla asi půlka Eéček už :). No co, hlavně, že všichni ve zdraví přežili :)
[...] Máme tu článek od Schmutzky [...]
o tom křestu taky nevim:D kdy to bylo? jak? kdo?:)) a netušila sem tedy, žes byl tak zoufalej, já se tam klidně opíjím a pařím a bavím a tak.. a ty zatím tohle. Ale můžeš si za to sám, protože mi stále vyprávíš jak nemusíš spát, a že spíš 2 hodiny a stačí..:)
Si ze mě oba děláte prču? Však kvůli tomu ten celý koncert byl :-D omg.
> Trkal: Triko bylo super, prostě triko za 200,- a ještě nějaký vtipný věci na něm, no nekup to :-). Výjimečně jsem měl s sebou v Pardubicích dost peněz a ne málo či žádné, tak jsem toho musel hnedle zneužít :-P. Na netu ty trika s vtipností stojí 350,- a výš, pokud to není něco lol či s poštovným a mimo Brno (jen na doplnění). Měl jsem si koupit ještě nějaký trička, určitě tam prodávali spoustu triček :-D sakra. Příště.
Jo a že máte venku nějaké provazochodecké lano jste měli říct, bych si šel ublížit :-D.
> Nykki: Hej, jsem byl po tom půlmaratonu udýchán jako nikdy, tak se mi blbě pařilo po půlhodině. Moje první zkušenost s takovou námahou, tak jsem nevěděl, co to se mnou udělá. A příští rok hurá na maraton! :-D (Zatím o tom jen uvažuji ;)). Navíc jsem nevěděl jak a kdy jsi opilá, to se u notorů hrozně vůbec nepozná totiž :-P :-D.
Zdarec, gratuluju k super času, na to, že jsi v podstatě vůbec netrénoval krásný výkon.
Do maratonu pojď :-) Já jdu svůj první za 14 dní :-)
Nejsem si jistej, jestli sis to spojil, ale ten tvůj odkaz “Pardubický vinařský půlmaraton – zápis jednoho účastníka” je můj blog, ale to ti asi doslo.
Bombení a běhu zdar :-)
Baf, nějaké komplikace s komenty, tak ho napíšu znova.
Trénoval jsem celých 10 dní ;-). 2 puchýře mám ještě dodnes, ještě že jsem do toho tréninku šel, kdybych je chytnul při půlmaratonu, tak bych nevěděl, co mám dělat.
Navíc kdybych to technicky rozvrhnul, tak by to šlo i o takových 15 minut líp.
Jo, propojil, jen mi nebylo jasné jestli ten lovec, kterého jsem tam potkal ;-), nebo nějaký jiný lovec. Ale po tom bombení je mi to jasné :-).