Milánek se šel ožrát, bécé si dopřál spánek po výdatném tanci a Schmu s Ivánkem počítačují.
“K*****á kdo je táám?! Je tam ten č***k bécé?! Kurvá Ivané seš to ty?,” řve stále povědomější hlas z telefonu. “Omg to je debil,” pomyslí si Schmu a Ivánek téměř paralelně. “Ivanéé, přijede Maco! Je tam Sochora?,” řve hlas dál, přičemž se snaží udržet rovnováhu svou i svého jazyka. Ivánek taky odkládá telefon.
4:19. Hluboká noc. V zámku zachrastili klíče. A opět. Milan se nemůže trefit do klíčové dírky. Dveře se konečně otevřou a vejde hlučný Milan-alkoholik. Ožralej na mol. “Tyvole byla tam Sabina a Maco a to bylo prostě tak vtipný všechno! A měli jsme všichni hodně piv, ale já měl nejvíc,” chválil se Milánek. “Omg to je debil,” pomysleli si opět zbylí Osoví přátelé.
“K***a Tome já nemám mobil,” zvážněl do té doby společensky naladěný Milan. “A ani mikinu,” dodal zarmouceně. “Do-*****-delee! Si pamatuju esemesku od Klárky, vidím ji přímo před očima, neasi,” otravoval nás pořád. “Omg to je debil,” pomysleli si Schmu s Ivánkem do třetice.
Milánek začínal být čím dál tím hlučnější. “Sakráá, už ale stačilo,” z******l do té doby spící hlas z vedlejší místnosti. “Polib si osovou p***l s p******u rakví ty osovej č***u,” řekl Milan, naštěstí jenom ve své alkoholem zmítané mysli. Nahlas pronesl jenom něco jako „Jdi do p**i.“
A tak si všichni osoví přátelé hodili jablíčko z okna na dobrou noc, poskákali po osových postelích a šli společně spát. Zatím ne do stejné postele. Ráno voněl pokoj jako pivo a Milan voněl jako pivo. A začal další osový den. Ale o tom až příště.
by Ivánek, korektura by Schmutzka (bylo to dosti ostré, proto tolik hvězdiček ;))
