Tak ve čtvrtek proběhl narychlo naplánovaný a spíše soukromý wg sraz v Liberci, jehož jsem byl na Ďáblovu žádost organizátorem. Z wg srazů jsem měl vždycky nervozitu, protože jsme nevěděl co tam (stejně asi tak, jako když jsem šel poprvé se třídou na sš do hospody, tak jsem nevěděl, co tam budu dělat, ale pak se vše v dobré obrátilo, jen se nesmí chodit často, protože pak už je to ztráta času; tzn. jen pokuď je čas navíc a chuť) a poznat cizí lidi (i když některé ne tak cizí, je taky něco nového a s mojí psychyckou nemocí těžšího), ale teďka už vím a mám jistou představu o dalších srazech. Ďábel cestoval s Makkinenem po Čechách z Chebu do Liberce a zpět (byli v Chebu, Dvoře Králové, Turnově a Liberci, co teda vím) pod názvem WG Tour a podnázvem Makkinen vyhrál minulý věk :). Tak začnu popisovat od začátku.
V úterý mi Ďábel napsal přes wg, jestli jsem z Liberce, řekl jsem mu že jo, pak jsme nějak spamovali, že oni jedou do Lbc, tak jestli bych tam s nima neuspořádal malý sraz. Byla to pro mne čest, trochu jsem ho už znal – z war, z topky, ze seznamu veteránů… a když mi řekl, že pojede i Makkinen, tak ta čest ještě o něco vzrostla. Protože jsem si stále říkal, ten Makkinen musí být nějaký osamělý introvert, že tak farmí sám v topce už několik věků za sebou, s nikým si nepovídá, takový uzavřený… a tak dále. Nakonec jsem ku svému podivu souhlasil.
Vyvěsil jsem na wg pár aliancím (slavnějším) informace o srazu, tak jeslti má někdo zájem. Celkem mi napsalo asi 5 lidí, z toho někdo nemohl kvůli absenci a někdo se ptal na čas. Ten mi byl sdělen Ve čtrtek kolo 14. Takže v 18 na nádraží. Na netu jsem už dlouho neviděl Ironica (můj kamarád Karel, lama hrozná :)), ale v 16 se objevil, tak jsem se ho zeptal, jestli by nešel, nakonec svolil, protože doma nemohl být na pc a neměl co dělat kvůli děšti (jinak by skejtil). U nás jsme odehráli webko a šli jsme.
Měl jsem takovou romantickou náladu – asi tou nervozitou – a dělal jsem romantické věci (př. jsem chodil po zastávce sem a tam a pak koukal na auta z autobusu, nic moc no, to nechápete :-D). Přišli jsme k nádraží a díky mé důmyslné taktice, která jim napomohla mě lokalizovat – papír s nápisem “TADi!” nás našli brzo. Pozdravili jsme, koukli jsem, jak vypadají, je jim přes 20 a ne nad 30 (přesný věk z osobních cizích důvodů radši zatajím), takže to bylo spoustu zajímavých pohledů. Měli s sebou spoustu báglů, spacáků, karimatek, veklých báglů a takových věcí. Ač jsem se Makkinenovi mnohokrát nabídl, že bych mu to vzal, za účelem posílit své svaly a mírně skolabovat, tak mě odmítal (aby neříkal, že jsme se o něj nepostarali a on to musel všechno tahat sám :-D). Cestou z nádraží třídou 1. máje, jsem se ho hnedka zeptal, co že tak farmí (nechápal jsem moc profi farmy, teďka už je chápu spíš) a on se zprvu jen zasmál a pak vždy pokaždé, když byla vyslovena podobná věta :).
Takhle jsme došli k Veverkům (chudáci, táhnout ty desítky kil (nemluvím o špekách)) a tam se usadili a začali kecat. Bylo to celkem plynulé, díky čemuž jsem byl velmi rád. Mlčet se nechtělo asi nikomu. Ironic jako nejmladší mlčel nejvíc a Makkinen jako výherce minulého věku mluvil nejvíc. Trošku jsem probrali studijní život (matura je fraška :-D), ukázal jsem jim mapu Liberce, kterou jsem vyznačil důležitými značkami a trochu přizdobyl mím uměním, já se otužoval, klepal jsem i ve tvářích – chudák Ďábel, si musel myslet, že se nějak divně xichtím, když jsme spolu kecali a mě se klepali svaly na obličeji v patvorném úsměvu. Asi tak po hodině už jsme chtělí jít pryč, ale najednou volal jeden z těch co mi psali, ať jim dám mob. #, že zavolají – JéKáeR. Tak jsem ho našel skoro hnedka, byl celkem správně – na to, že je z Jablonce a sekl se jen o 20 m je dobrej.
Šli jsme od Veverků přes Benešovo náměstí – kde jsem jim ukázal radnici, hranice staré radnice, McDonald, nový hnusný zeleno-šedý úřad (nevím jaký) a velkou židli -, kde jsem si zaskočil na wc do McDonaldu. Pak před Šalďák, Jabloneckou, přes parčík – kde se všichni fotili společně v zrcadle -, přes parkoviště u Delvity, nahoru kopcem centrumu a dovnitř do hospody tam. Já si dal zase kolu. Ostatní buď piva nebo colu nebo kofolu. Tímto bych chtěl poděkovat Ďáblovi za zaplacení asi 360,- (účet za všechny) za všechny – ehm, děkuji ti a napiš, až budeš rozvojovka, pošlu ti to zpátky a ještě přidám pár vojáků :-D.
JéKáeR je taky stará vojna, číslo hráče myslím 233, takže si celkem rozuměli. Dozvěděli (i dověděli) jsem se spoustu zajímavých věcí a informací o wg, probrali jsme některé bugy/problémy/do historie jsem toho moc nevěděl, hraju až od 29. věku, ale snažil jsem se pochytit co nejvíce. Vyprávěli o cestě a jiných městech a tamních wg hráčích. Dostali jsme uznání, že jsme lepíš než v Trutnově (8-)), takže do Trutnova nikdo nejezdě, protože tam jsou větší lamy než já 8-O.
Pak jsme šli konečně do lomu, asi ve 22:21, kde měli přespat. Ironic šel domů, JéKáeR se s námi rozloučil u Lomu a šel na bus do Jablonce a zbytek jsem doprovodil do Lomu, tam nahoru, jak je to nejznámější tamní ohniště. Tam přespali, zatímco já jsem asi hodinu připravoval na zítřek výpravu a nabíjel se u nás doma Makkinenův mobil.
Ráno jsem vstal kupodivu v 6 – za poslední dva dny jsem nevstal dřív jak po 6 hodinách spánku, ať zvonil budík jakkoliv, ale tentokrát jsem to zvládnul za 4 hodiny :). Rychle od města koupit s Ironicem lístky pro kluky. Pak mi Makkinen volal, jaká je předpověď – trochu jsem googlil a asi na 3 serverech bylo oblačno, místy zataženo bouřky (prostě, že má prstět). Tak výlet se zrušil, ač v 10 hodin už hezky svítilo sluníčko, ale za ten risk zkaženého dne to nestálo (což si uvědomuji až teďka, když píšu tento post). Dal jsem jim pár papíru, aby měli co číst ve vlaku, včetně mapy, mobila, nabíječky a lístku. V Lomu se jim spalo líp než ve Dvoře, kde je okupoval nejdříve jelen a pak srnka :). Takže nejezděte stanovat do Dvora Králové, přijeďte radši do Liberce :).
Šli jsme na zastávku a už se pomalu loučili, Ďábel ještě něco křikl na Makkinena, ale vykal mu, což bylo divné, něco jako “Naučte se hrát.” – v tom je aspoň vidět, že si ho váží a vyká mu :-D.
Závěr: sraz to byl super, jsem rád, že se to tak pěkně povedlo, kluci byli taky spokojení, jak mi říkali/psali, i přesto že našlapali po Liberci asi 8 km s těžkým nákladem (tím nemyslím tuky). Fotky budou nevím kdy, ale snad do týden určitě. Dobrý pokec byl a já se ujistil, že Makkinen není ani introvert, ani osamělý ;-). Jsou to super kluci a jsou dost dobrý, že zvládli cestu z Chebu až do Liberce jen se stanováním a nebyli vyšílený (mě stačí, když spím 4 hodiny a už jsem vyšílenější o dost než normálně) + spát ještě k tomu v dešti a nosit s sebou přebytečná kila (tím myslím svoje špeky) a ještě další kila na zádech (tam sice mo špeků nemám, ale tu ta tam se nějaký ten miligram najde) a další na ramenech (ano, to už mluvím o báglech) to bych asi chtěl hnedka domů a nejlíp odvozem v záchrance i s tuky a vybavením.
Makačka a to jsem vyjádřil tak jednu desetinu toho, co bych mohl a jednu třetinu toho, co jsem chtěl – ale už jsem unavený, ve 3 ráno se mi blbě píše (normálně by se psalo ok, ale za poslední 3 dny jsem spal po 6/6/4 hodinách a to mi nedělá dobře).
HOŠI, DĚKUJU. :)
